Češi propadli kouzlu amerických koblih. Pekárny nestíhají
Češi objevují smažené americké koblihy se sladkou polevou a náplní, takzvané donuty. Nový trend přinesl hlavně do velkých měst výrobny s vlastními recepturami a originálními příchutěmi. Jen v Praze jich najdou nadšenci zhruba desítku. Donuty k podnikání inspirovaly i lidi, kteří se pečení nikdy ve velkém nevěnovali.
Jedenatřicetiletý Lukáš Vašek servisoval pro mezinárodní společnost klimatizace v obchodních centrech a šéfoval sedmadvaceti podřízeným.
Život v autě a nepřetržitě na telefonu vyměnil letos na jaře za zástěru a vstávání ve tři ráno. V dubnu si totiž otevřel na Vinohradech krámek s vlastnoručně dělanými koblihami. Když mu jde práce od ruky, upeče jich do otevíračky na dvě stovky. Před polednem už mívá vyprodáno.
„Otevřel jsem šestého dubna, takže o trošku víc než před třemi měsíci. Prvních čtrnáct dnů nechodil nikdo, nebo tak pět lidí denně,“ popisuje. Dnes milovníci sladkého těsta s polevou přijíždí na ochutnávky ze všech měst v republice nebo volají do obchodu a rezervují si koblihy na odpoledne.
Jen v Praze najdou nadšenci sladkostí zhruba desítku prodejen donutů. V devadesátých letech se v Česku na trhu objevily podobné výrobky od společnosti Donkin Donuts. Úspěch novodobé koblihy ale nezaznamenaly a z trhu nakonec firma odešla.
Kulaté koblihy s dírou uprostřed živí i sestry Michaelu Svobodovou a Janu Štěpánovou. Hlavní motivací k podnikání byly jejich děti, které sladké donuty s polevou milují. Recepty si vymýšlejí samy, inspiraci čerpají třeba i z Japonska.
„Myslím, že konkurenční boj se nás nijak zvlášť netýká, šlo nám hlavně o to vytvořit hezké místo uprostřed rušné Prahy, což se nám povedlo,“ říká.
Výjimkou tak nejsou v nabídce jejich donuterie třeba ani levandulové příchutě, celkem jich Jana s Michaelou vytvořily už pětadvacet. Samy přiznávají, že rozjely svůj byznys ve správný čas. Češi totiž letos propadli kouzlu smažených koblih se sladkou polevou. Podle food blogerky Juliany Fischerové je to tím, že trend donutů dorazil z Ameriky přes Evropu do Česka právě teď.
„Vzhledem k tomu, že v Americe je to velký trend, tady se s pětiletým zpožděním zopakuje to samé, co tam. Koblihy mají v určité formě tradici u nás i u nich, je to dobré, sladké, barevné,“ vysvětluje.
