Chtěli zde strávit klidné stáří, ale velká voda jim zkřížila plány. Ne všichni si život v Sasku u Labe užívají
„Labe je krásná řeka, ovšem jen do té doby, dokud neopustí své koryto.“ To si myslí jedna starší žena v saském městě Nünchritz, které Labe za posledních čtrnáct let zničilo dům hned dvakrát. Odstěhovat se nemůže a Labe se bojí. Náš zpravodaj Pavel Polák se u ní zastavil při své labské cyklojízdě.
„Nastěhovali jsme se v roce 2001. V malém domku jsme chtěli strávit klidné stáří,“ říká dnes 77letá Christa Jelitteová, která vzpomíná, jak si koupila se svým o osm let starším manželem pozemek pár desítek metrů od Labe. Vedle jejich domku vyrostly další domy, vzniklo malé sídliště.
Ale hned za rok přišla velká voda. „Dům byl velmi poškozený. Museli jsme ho celý opravit, vyměnit nábytek, zdravotně nás to hodně sebralo. Snažili jsme se žít dál a řeku ignorovat, ale v roce 2013 přišla velká voda znovu. A to bylo ještě horší,“ vzpomíná.
Protože neměli kam jít, znovu dům opravili. Christe Jelitteová a další osadníci ale tentokrát zažalovali obec, protože jim prodala pozemky, na kterých by se stavět nemělo. „Cítíme se podvedení. Když nám někdo prodává pozemek, tak předpokládáme, že je všechno v pořádku,“ říká.
Soud žalobu zamítl, věc je promlčená, měli se prý ozvat už po prvních záplavách v roce 2002. „Je už skoro posedlost. Když začne pršet nebo přijdou bouřky, jdu rovnou k Labi se podívat, jak to vypadá,“ vysvětluje.
S Christe Jelitteovou sedíme na lavičce, slunce svítí, Labe je klidné. „Je to tady krásné. O tom žádná. Ale téhle idylce se mi nechce moc věřit,“ dodává.
Pavel Polák se na cyklojízdě podél Labe zastavil ve městě Nünchritz
