Dělnický táta, nebo muž s krví na rukou? Zápotocký se původně prezidentem vůbec stát neměl
Táta dělníků, tak lidé říkali prezidentu Antonínu Zápotockému, který jako vyučený kameník pracoval i na dostavbě svatovítské katedrály. Když ale dělníci v plzeňské Škodovce protestovali proti měnové reformě, vystoupil proti nim tvrdě a nesmlouvavě. Odmítal sice násilnou kolektivizaci venkova, nic proti ní ale neudělal. Antonín Zápotocký byl československým prezidentem v letech 1953 až do své smrti v listopadu 1957.
„Původně se předpokládalo, že Gottwaldovým nástupcem bude Rudolf Slánský, ten byl ale mezitím popraven. Zůstal tedy Antonín Zápotocký jako dosavadní předseda vlády,” připomíná historička Jana Čechurová z Ústavu českých dějin FF UK. Paradoxně právě u Zápotockého strávil Slánský poslední hodiny života na svobodě.
„Zápotocký bývá často porovnáván s Gottwaldem. Jeví se jako někdo, kdo nezapře sociálnědemokratické odborářské kořeny, kdo má větší sepětí s veřejností než s aparátem. Přetrvávající obraz Zápotockého v této podobě podle mě stojí i za tím, že v jeho rodné obci dosud stojí jeho socha.”
Z Ježíška se stal Děda Mráz
Antonín Zápotocký byl také spisovatelem. Napsal knihy Vstanou noví bojovníci, Rozbřesk nebo Rudá záře nad Kladnem. Proslulé je také jeho vyprávění o proměně Ježíška v Dědu Mráze.
„Ježíšek vyrostl, zestaral, narostly mu vousy a stal se z něj Děda Mráz. Přijíždí k nám z východu a na cestu mu nesvítí jen betlémská hvězda, ale celá řada rudých hvězd v našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách.”
Poslechněte si celý legendární Zápotockého projev.
Pozitivnější vyznění
Pamětníci si ale Zápotockého spojují hlavně s měnovou reformou v roce 1953. Když byl její přísně tajný plán vyzrazen, šířily se obavy a panika. Zápotocký přitom v rozhlasovém projevu lhal, aby situaci uklidnil. Reforma nakonec znehodnotila úspory většiny lidí. A spustila první vlnu protikomunistických demonstrací, které režim tvrdě potlačil.
„I když se Zápotocký jako premiér i jako prezident podílel na všech negativech 50. let, jeho celkové vyznění je daleko lidštější a pozitivnější,” soudí dnes historička Jana Čechurová.
