Desítky krajanů ze srbského Banátu hledají práci v Česku, někteří chtějí v zemi svých předků zůstat

Krajané ze srbského Banátu hledají práci v České republice, někteří mají zájem také o přesídlení. Především mladí lidé v Srbsku těžko hledají uplatnění, středoškoláci i vysokoškoláci proto raději míří do země svých předků, bez ohledu na to, že v Česku dělají především manuální práce. Podle odhadů českého ministerstva zahraničí žije v Srbsku asi dva a půl tisíce Čechů.

V obci Česko Selo stojící nedaleko hranice s Rumunskem a založené před téměř 200 lety v současnosti nastálo žije už jen pět rodin, v podlouhlých staveních lemujících tři prašné cesty, které se jmenují podle tří slavných českých osobností, Jana Husa, T. G. Masaryka a Václava Havla. Sláva této osady, ve které nechybí ani kostel nebo společenský sál, je však už dávno pryč. A odstěhovat se chce i rodina pana Lexy.

„Tady nemáte standardní práci, tady to tak nefunguje, dneska vyděláte, zítra ztratíte,“ vysvětluje čtyřiačtyřicetiletý pan Lexa. Má prý sice asi dvacet hektarů pozemků, polí i sadů, ale úroda je stále nejistá. Proto hodlá už v červnu odejít i s dcerou. Práci sehnali v Berouně v tiskárně. Navíc jeho syn už půl roku pracuje v gramofonových závodech v Loděnici. Doma v Českém Selu zatím zůstane jeho žena s mladším synem.

Raději se vrací domů

„Zůstanu s tím nejmladším a potom uvidíme. Do Čech ještě nechci, chci zůstat tady,“ říká. Ona je však rozhodnutá. Až její kluk tedy dostuduje střední školu, přestěhuje se za manželem a zbytkem rodiny do České republiky. A kdyby jim to nevyšlo, vrátí se. O stavení se jim totiž zatím postará bratr. Podobně uvažuje i Blažena Uroševičová, jejíž dcera už do Česka také, spolu s mužem odjela.

Právě sestra Blaženy Uroševičové, paní Vlastenka Krišanová, která je zároveň předsedkyní sdružení Čechů z Jižního Banátu, pomáhá krajanům se sháněním zaměstnání v České republice a se žádostí o pomoc při jejich přesídlení se obrátila i na český Senát.

Ne všichni ale chtějí v České republice zůstat, jako například třiadvacetiletý Vladislav Jirovič, který se nakonec rozhodl vrátit zpět. „Táhlo mě to domů, nebylo tam dost práce, bylo méně peněz. Neměl jsem tam ani dost kamarádů,“ říká.

V Praze pracoval rok a půl jako truhlář, teď je už zase zpět. Ve svém hospodářství. A hlavně prý u svých včel.

autor: mir
Spustit audio