Do školy v Oslu chodí i 50 neslyšících. Se znevýhodněnými žáky pracují po celém Norsku
V Českých školách byste asi jen těžko hledali třídu, ve které je úplné ticho. To v Norsku na takové třídy narazíte. Do tamních škol totiž často s běžnými studenty chodí i neslyšící.
V malé třídě právě usměvavá učitelka vysvětluje jedné studentce matematický příklad. V místnosti je ale naprosté ticho, protože obě ženy používají znakovou řeč.
„Jsem vystudovaná biotechnička, pracovala jsem dlouhou dobu v nemocnici v laboratoři, potom se mne zeptali, jestli nechci učit ve škole,“ překládá matematičku ze znakové řeči učitelka Bente Corneliussen.
Na školu v Oslu chodí 900 studentů zhruba od 16 do 19 let, je mezi nimi i padesátka neslyšících. Společně se všichni žáci potkávají o přestávkách třeba na chodbách nebo v jídelně. Patří mezi ně i 17letý Oliver, který našel způsob, jak se přes svůj handicap v kolektivu prosadit.
„Většina mých kamarádů je hluchá, ale mám i slyšící kamarády, protože umím mluvit Norsky. Proto je pro mne jednodušší si je najít,“ vysvětluje. Stejně jak v Oslu pracují se znevýhodněnými žáky v celém Norsku. A podobný systém má třeba i Velká Británie.
„Děti jsou v naprosté většině případů pohromadě, my tomu říkáme žák s mentálně lehkým postižením, ale tam to nedávají tolik na toho žáka, že by měl nějaký typ znevýhodnění, ale že má obtíže v učení,“ upozorňuje Ladislav Zilcher, vysokoškolský pedagog z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
Ve Velké Británii mají žáci takzvaný individualizovaný studijní plán. Každé dítě má nastavené, jakých cílů musí dosáhnout. „Stále se počítá s tím, že každý žák se vyvíjí v rámci sebe samého,“ dodává.
