Dobrovolníci z celého světa rozdávají radost na olympijských hrách
Bez dobrovolníků by se neobešly žádné olympijské hry. I ty první jihoamerické přilákaly spoustu lidí všech národností, ženy i muže, mladé i staré. Poznají se jednoduše: mají na sobě to nejbarevnější oblečení ze všech a radost, se kterou dělají svou práci, rozdávají všem ostatním.
Skoro prázdný vagon olympijského metra, naproti sedí muž se šedými vlasy, žlutou olympijskou kšiltovkou a s obřím kufrem. Říká mi, že mu je 73 a jede na první olympijské hry. Prý bylo jeho snem vidět ty první hry v Jižní Americe.
Carl Scherer, Švýcar z Bernu. Rozumí skvěle portugalsky a mluví o něco méně výborně. Učil se jen kvůli olympijským hrám, výhradně z počítače a prý jen rok a půl. Ptám se ještě raději německy, jestli jsme si dobře rozuměli, ale budou to opravu jeho první olympijské hry. Dobrovolníka už ale dělal – na mistrovství světa v hokeji, Evropy ve fotbale, a účastnil se také gymnaestrády.
A teď po 20 hodinách jízdy přijíždí poprvé v životě do Ria. To, co zná z filmů, teď okusí na vlastní kůži. Rio zkrátka láká lidi z celého světa. Dobrovolníci si musí sami zaplatit cestu, sami si platí ubytování. Není to levné ani pro Evropany, ani pro místní. I pro Brazilce je to ale neodolatelná příležitost.
Jako pro tři ženy, které potkávám pro změnu v autobuse. V papouškovských červenožlutých tričkách vypadají jako tři sestry a taky se tak spolu baví, i když se ještě před chvilkou se neznaly. Smějí se, vyprávějí, a říkají, kde která bude pracovat a těší se.
Raquel Alvinová už se prý dlouho nemohla dočkat, až oblékne uniformu a pozná ostatní, celý svět. Jedna z nich je Belgičanka zamilovaná do Brazílie. S dobročinností má zkušenosti: každý rok jím tráví tři měsíce. Má vlastní sociální projekt a pomáhá ve vesnici chudých rybářů.
Jeden z důvodů, proč prý má tuhle zemi ráda, je, že i když jsou třeba úplně nuzní, dovedou se Brazilci radovat ze života. A že se úplně neznámí lidé dají okamžitě do přátelského hovoru. Je to podle ní příklad pro celý svět, zvlášť v této době. A brazilská dobrovolnice říká, že už začali tohle umění světu rozdávat.
Švýcar-Němci-Brazilky-Belgičanka. Pro dobrovolníky je úsměv povinný, ostatním ho předají. #Rio2016 teď @Radiožurnál1 pic.twitter.com/3Ff1KVi6iT
— David Koubek (@davidkoubek) 8. srpna 2016
