Dominik Duka: Bůh přesahuje veškeré naše představy
Těžko můžeme odpovědět na otázku, jak vypadá náš Bůh. Kež bychom se s ním setkali v těch druhých. Třeba v těch, kdo pro nás mají čas, poznamenává kardinál Dominik Duka ve své pravidelné glose.
Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, dnes snad naplním touhu některých z vás, kteří by rádi, abych se věnoval ve svých glosách něčemu duchovnímu.
Na svátek Zvěstování Páně, tedy v den, kdy si připomínáme, jak archanděl Gabriel hovořil s Pannou Marií a zvěstoval jí, že přivede na svět Božího Syna, jsem si uvědomil, že tento svátek je nezaslouženě zasutý, ba dokonce že i my, věřící, do něj vkládáme jiné důrazy, než si zaslouží.
Jako by Vánoce a Velikonoce byly těmi nejdůležitějšími událostmi během církevního roku a svátek Zvěstování byl pojímán buď mariánsky, nebo kristologicky. Buď se hovoří o Panně Marii, její poslušnosti a víře, nebo o Božím Synu Ježíši Kristu, který byl zázračně a podivuhodně počat v Mariině lůně.
Možná se trochu zapomíná na toho, kdo přece jen je v centru všeho dění, na Boha samotného. On, Ježíšův pravý otec, je tím, koho si vlastně vůbec nedovedeme představit. O Bohu hovoříme jen v podobenstvích, v metaforách a vytváříme si o něm představu buď příliš lidskou a omezenou naším poznáním, nebo představu natolik nezřetelnou a neuchopitelnou, že od něj raději zamíříme k Ježíši, který byl člověkem i Bohem zároveň.
Bůh je totiž tak přesahující veškeré naše představy, tak neuchopitelný, že i Bible o něm říká, že Boha nikdo nikdy neviděl. Je vlastně mimo veškeré kategorie. Ten, kdo má jasno, jak vypadá, je ve skutečnosti modloslužebník, protože pracuje jen se svou představou. Bůh je Bohem živých, povolává k životu, je pravdou, dobrem a tak dále. Vždy o něm můžeme mluvit jen v příměru. Těžko můžeme lidem odpovědět na otázku, jak vypadá ten náš Bůh. Můžeme jim vydat svědectví, jak se projevuje, nic víc.
Možná je tedy lepší hovořit o jeho lásce, milosrdenství, soucitu s chudými, dobrotě. Podle toho člověk může věřit a dokonce i vědět, jaký je ten náš Bůh.
Svatý Tomáš, který do dějin vstoupil jako nevěřící Tomáš, vyžadoval důkazy. Jeho setkání s Kristem ho však utvrdilo ve víře bez hmatatelných důkazů. Kéž bychom se s Bohem setkali v těch druhých, v těch, kdo nám nezištně pomáhají, kdo pro nás mají čas, kdo nás milují. Navzdory tomu, že sami nejsme žádní andílci. Kéž bychom se dotkli Boha tak, že on se dotkne našeho okoralého srdce svou láskou.
