Dominik Duka: Církev není svázaná zvyklostmi, ale umožňuje volbu

16. únor 2013
Glosa Dominika Duky , Glosa Dominika Duky

Profesor, jenž racionálně reflektuje situaci a jde mu o blaho církve, které slouží – tak charakterizuje Benedikta XVI. kardinál Dominik Duka ve své glose.

Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, nebyl jsem jistě sám, koho překvapilo prohlášení papeže Benedikta XVI., že ze svého úřadu odstupuje. Vím, že posluchači za těch několik dní jistě vyslechli řadu komentářů k této skutečnosti. Už jsou informováni, že jde o krok sice výjimečný, ale v dějinách církve nikoliv ojedinělý.

Moje první reakce bylo Svatému otci poděkovat za jeho postoj k církvi v naší zemi. Po polském rodákovi jsme měli dalšího znalce našich poměrů, příznivce naší země, člověka, který se u nás na návštěvě cítil velmi dobře a dával to vždy najevo.

Říkal jsem si ovšem také, že řada úvah se bude nyní zaobírat stářím papežů a vlastně všech, kdo vedou určité úřady. Církev není žádnou zvláštností v postoji ke starším lidem. Na světě byla a je řada civilizací, které starší považují za zkušené, moudré, za ty, kdo mají nadhled. Ani církev stářím nepohrdá, dokáže mu dát místo i poctu.

Stáří je ovšem těžké období, kdy ubývají síly a přibývají nemoci. Na vlastní kůži to zakusil jak blahoslavený papež Jan Pavel II., tak nynější papež Benedikt XVI. Každý z nich vzhledem k osobní situaci i k situaci církve ve světě zvolil svůj přístup. Jan Pavel II. bojoval až do konce. Jeho svědectví a poselství bylo povzbuzením pro nemocné a staré lidi. Uvědomovali si na jeho příkladu, že je možné dát utrpení smysl a neztrácet naději. Dokonce si troufám říci, že Jan Pavel II. dal i vynikající příklad umírání mezi svými blízkými doma, kteří odmítl napojení na přístroje na klinice.

Nynější papež dle svých slov pokorně a pozorně zvážil, jak mu v posledních měsících ubývá sil. Má jinou mentalitu. Je profesorem, který racionálně reflektuje situaci a dá najevo, že mu nikdy nešlo o funkce a tituly, nýbrž o blaho církve, které slouží. Proto se rozhodne dát své místo energičtějšímu a patrně i mladšímu nástupci.

Oběma papežům patří dík, že ukázali, že naše církev není svázaná rigidními zvyklostmi, ale svobodně umožňuje volbu, jakkoli nezvyklou. Možná to pro leckoho bude důkazem, že se církev dokáže znovu obrodit.

autor: Dominik Duka
Spustit audio