Dominik Duka: Osobnosti versus průměrní dobráci

Dominik DukaFoto: Tomáš Novák

Největší brzdou jsou průměrní dobráci, připomíná kardinál Dominik Duka slova esejisty Alfréda Fuchse. Detaily a také aktuální souvislosti přidává ve své pravidelné glose.

Několik tisíc mladých lidí, děvčat i chlapců z celé republiky, prožilo týden na svém soustředění ve Žďáru nad Sázavou. Díky porozumění a pomoci města, Kolpingova díla, rodiny Kinských a dalších podporovatelů mohli naši mladí společně rozvažovat, hledat ponaučení v několika desítkách workshopů, kde naslouchali odborníkům z různých odborů a diskutovali s nimi. Prožili chvíle modlitby, kulturního osvěžení i zábavy. 

Stále slyším o tom, že nemáme osobnosti v církvi, společnosti, politice a podobně. Je tomu tak? A proč s tím nic neděláme? 

Doktor Alfred Fuchs, novinář, esejista, politik židovského původu, později osobnost katolického společenského života, který neunikl a stal se obětí holocaustu, odpočívá na břevnovském hřbitově. I on se zabýval otázkou neosobností. 

Víte, kde viděl „jádro pudla“? Ve svém krátkém textu napsal: „Největší brzdou jsou průměrní dobráci, kteří jsou stavěni na vynikající místa proto, že nejsou osobnosti, protože se zdá, že žádnou lampu sice nerozsvítí, ale také žádnou nerozbijí, že budou milí ke svým stoupencům a že budou mít zejména smysl pro lidské slabůstky svých bližních. Je to velký omyl.“ 

Myslím, že jsem ve Žďáru poznal nebo zahlédl rostoucí osobnosti nové generace. Vím, že řadu osobností máme i dnes a jsou součástí naší společnosti. Jen se lépe rozhlédnout a nechtít stále vidět jen ty průměrné dobráky. Ale nemylme se. Kulturní nedouci, kterými se hemží dnešek, jimi rozhodně nejsou. Je třeba se zastavit a neptat se po okamžitém úspěchu, ale přemýšlet do budoucna.