Francouzi mají šumivé šampaňské, my zas bublající vinný střik. Věděli jste, že za něj vděčíme Jedlíkovi?
Jen si to představte – modrá obloha, slunce svítí, počasí vybízí k procházkám i k posezení pod slunečníkem. V takové chvíli rádi popíjíme vinný střik, připomíná Bogdan Trojak. Víte, kde se u nás vůbec vzal?
Praha pije víno. A jak se otepluje, hasí žízeň stále častěji osvěžujícím vinným střikem. Možná se to nezdá, ale vinný střik, to je velké téma. Vedle kostky cukru, bílého pečiva nebo vídeňského řízku patří mezi nejvýznamnější středoevropské vynálezy a je neodmyslitelně spjatý se starým dobrým Rakouskem-Uherskem.
V rámci monarchie platil za národní nápoj a bylo jedno, jestli se mu říkalo německy Spritzer, česky střik nebo maďarsky furci. Víno zředěné sodovkou má dokonce svého vynálezce. Byl jím uherský mnich slovenského původu Štefan Jedlík.
Chtělo by se říct, že Francouzi mají svého mnicha Doma Perignona, který vynašel šumivé šampaňské. My ve středu Evropy zase mnicha Jedlíka, jenž vynalezl sifonovou láhev. Bubliny jako bubliny.
Umělé bubliny ze sifonové lahve vybublaly poprvé roku 1836. Svůj převratný vynález oslavil požitkářský mnich tím nejlepším možným způsobem. Do sklenice s bílým vínem nastříkal ze sifonové láhve perlivou vodu. Tak vznikl geniální osvěžující nápoj, který od těch dob s chutí popíjejí nejenom Maďaři, ale i Rakušané a Češi.
Nejpropracovanější střikové názvosloví se vyvinulo v Jedlíkově vlasti. Maďaři dodnes rozlišují několik druhů střiku podle poměru vína a sodovky ve sklenici. Nejpopulárnější střiky se jmenují Dlouhý krok, Domovník nebo Zástupce domovníka. Maďaři dokonce postavili vynálezci sifonu pomník.
Když bude hezky a vy si budete míchat víno se sodovkou, vzpomeňte si na faráře Štefana Jedlíka, vždyť Praha pije víno i v jeho vinném střiku.
