I letmé setkání bylo velkým zážitkem, vzpomínají pamětníci na prezidenta Masaryka

14. září 2017

Před osmdesáti lety zemřel Tomáš Garrigue Masaryk. Těch, kdo ho viděli na vlastní oči, žije už málo. I letmé setkání s ním byl ale takový zážitek, že na něj dodnes vzpomínají.

„Byl nesmírně charismatická osobnost. V té době to pro mě bylo něco naprosto mimořádného a nezapomenutlného,” říká paní Marie Hrdková.

„Šly jsme s tetou kolem Belvederu a teta říká: Tamhle jede pan prezident Masaryk. Vyjel si se štolbou, měl na hlavě pověstnou čapku. Když nás míjel, uklonily jsme se a pan prezident nám zasalutoval,” vzpomíná.

Antonín Bechyně žije v Lánech. Příležitostí vidět prezidenta měl proto víc. „Prvně jsem ho viděl, když jsem byl školák ve druhé třídě. Při otevření obecné školy se na nás přišel podívat. Byl vznešený, vzpřímený a přál nám, aby škola prosperovala a nám se tam líbilo,” vybavuje si. „Podruhé jsem ho potkal v zámeckém parku. Hrál jsem tehdy na housle, koncertovali jsme na setkání s panem prezidentem.”

Jaromír Doležal, také z Lán, k tomu dodává: „Vždy se usmíval, byl zdvořilý. Jako kluk jsem se vždy trochu divil, proč se na něj lidé jezdí dívat. Až později jsem to pochopil.”

Antonín Bechyně ještě připomíná prezidentův každoroční zvyk. „Na Vánoce vždy objednal boty u místních ševců pro nejchudší děti. Pan prezident všechno platil.”

Čtěte také

Oplakávala ho celá třída

Dagmar Evaldová tehdy žila v Košicích. Možnost vidět prezidenta na vlastní oči prakticky neměla, a dění kolem něj tak sledovala prostřednictvím rozhlasu. „Když znovu vážně onemocněl, měli jsme nepřetržitě puštěné rádio a poslouchali, jak se mu daří,” vzpomíná.

„Jeho odchod jsme ve třídě skutečně oplakali. Pan prezident Masaryk byl skutečně většinou národa milován, byl to největší Čech 20. století.”

Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937, dožil se 87 let. V prezidentském úřadu byl 17 let.

autor: jas
Spustit audio