Invazi propašoval za hranice, pak neztrácel čas ani nezávislost. Josef Koudelka slaví osmdesátku

Tanky v pražských ulicích, hodinky s pěti minutami po dvanácté a lidé s prapory. Tak zachytil jeden z historických okamžiků 20. století fotograf Josef Koudelka. Jeho fotografie z cyklu Invaze zachycující okupaci Československa v roce 1968 obletěly celý svět. A díky tomu se pak ve světě fotografie prosadil i jejich autor. Ve středu slaví osmdesáté narozeniny.

Jeho fotografiemi se pyšní přední světové sbírky. Do světa se vydal v roce 1970 na pozvání prestižní agentury Magnum, které se dostaly do rukou jeho fotografie z cyklu Invaze, jež Koudelka propašoval za hranice. Vznikly v prvních dnech okupace Prahy v roce 1968, kdy celé dny horečnatě šplhal po tancích, pletl se před hlavněmi a mačkal spoušť. Za deset dní pořídil deset tisíc záběrů.

Ruská invaze

Zachytil ulice plné kouře, tanky a záplavu praporů. Naštvané chlapy a plačící ženy. Tváře, v jejichž výrazu se zračil hněv, zklamání, zoufalství. Přesně o rok později uveřejnila fotografie prestižní agentura Magnum po celém světě - léta ovšem anonymně z obav autora, aby po své emigraci nepřitížil příbuzným doma.

Fotografie Josefa Koudelky jsou silné a bezprostřední. A na svých cyklech pracuje desítky let. Je samouk, který umí zachytit pouze to, pro co se sám nadchne. S vytříbenou citlivostí vše snímá na doraz, se silnou emocionalitou. Svérázný vlk samotář původem z Moravy je nejraději na cestách, nepoutá se k lidem ani městům.


Ruská invaze byla příležitostí. Využil jsem ty první chvíle a udělal jsem jisté fotografie, které bych později nikdy udělat nemohl. Jediné, co jsem věděl, bylo, že Rusové jsou tu a je třeba fotografovat. Když se na to dívám s odstupem, byla to tragedie, která nás všechny poznamenala a poznamenává dodnes. Josef Koudelka

Na první bakelitový fotoaparát si Koudelka vydělal ve čtrnácti sběrem a prodejem jahod. "Pekař z vedlejší vesnice jednou tatínkovi ukazoval fotografie krajiny. To na mě tak zapůsobilo, že jsem začal mít touhu koupit si aparát." Nejdřív fotil rodinu a okolí. A později na studiích fakulty strojního inženýrství v Praze divadlo. S diplomem leteckého inženýra (v oboru i několik let pracoval) přišla první výstava fotografií v Divadle Semafor s nezvyklou silou výrazu.

Jeho fotografie z divadelního prostředí, například i z Krejčova Divadla Za branou, byly někdy abstrahované do té míry, že na nich zbyly jen strohé čáry a skvrny připomínající grafiku. V šedesátých letech je publikoval měsíčník Divadlo.

V hledáčku Romové

V té době začal Koudelka také podnikat cesty za romským etnikem, nejčastěji na východní Slovensko. V cikánských osadách mu lidé hleděli zpříma do objektivu - děvčátko si založilo ruce v bok, malí výrostci komicky zatínali téměř neexistující bicepsy. Do snímků se silně promítlo i prostředí. Pozadí chudých stavení jim dávalo charakter a napětí.

Romy odjel fotografovat i do západní Evropy v roce 1970 - aby se vrátil až po dvaceti letech. V zahraničí se rodil cyklus Exily. Fotky, do kterých se vkrádá melancholie, sklíčenost a rozklad, vznikaly v různých zemích. Velkou roli tu hrály stíny, ale také zvířata, ulice nebo krajina. Lidé tu byli často jen jako siluety, tváří odvráceni nebo s pohledem upřeným daleko mimo záběr.

Jedny boty, jedny kalhoty, dvě košile

Z výstavy Beautiful people (a skryté rány) - Josef Koudelka, Tchecoslovaquie, 1963

„Sedmnáct let jsem nevzal zakázku. Žil jsem z minima. Na rok jedny boty, dvoje trenýrky, jedny kalhoty. Vojenská bunda a dvě košile mi stačily na tři roky. Z peněz, které jsem měl v Magnu za fotografie z invaze, se mi podařilo žít několik let. Hlavně jsem si chtěl udržet nezávislost. Věděl jsem, co chci fotografovat, a nechtěl jsem ztrácet čas," vzpomínal později.

Následovaly výlety do krajin s panoramatickým přístrojem v ruce v osmdesátých letech, které započaly cyklus Chaos. Panoramatické snímky krajiny poznamenané lidskou činností vznikaly v bývalých dolech, vápenkách či lomech: "Většina lidí považuje zdevastovanou krajinu za strašnou, ale pro mne ta krajina strašná není. Strašná je destrukce, ne ta krajina," říká fotograf.

Tak vznikl cyklus o proměnách krajiny severní Francie při výstavbě tunelu pod Lamanšským průlivem nebo o devastované krajině na severu Čech - sugestivní obrazy neskutečných tvarů, barev a stínů.

V roce 2006 vyšla v sedmi zemích současně retrospektivní monografie ze sedmi Koudelkových cyklů: Začátky, Divadlo, Cikáni, Invaze, Exily, Chaos a Hledání. Stejně byla členěna i výstava ve Veletržním paláci v Praze v roce 2002, jež patřila mezi nejnavštěvovanější v ČR po roce 1989.

Začátkem loňského roku představily Koudelkův osud českým divákům dva dokumentární filmy. První, nazvaný Koudelka fotografuje Svatou zemi, je časosběrný snímek, jejž izraelský režisér Gilad Baram natočil během pěti let, kdy umělec fotografoval podél betonové zdi rozdělující Izrael a Západní břeh Jordánu. Druhý se jmenuje Zajímá mě, kam až dojdu.

Vloni Koudelka vystavoval v pařížském Cetru Pompidou a letos chystá jeho velkou retrospektivu Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, kterému daroval před pěti lety soubor více než pěti set svých fotografií.

autor: hrc
Spustit audio