Jak uspět u výběrového řízení?
Pokud se zrovna chystáte na přijímací pohovor do nového zaměstnání, zkusíme vám poradit. S tím, jak se vyvíjí pracovní trh, mění se taky proces hledání práce a pracovníků a přijímací pohovor je součástí tohoto procesu. Konkurence je velká, jak tedy uspět? Poradil nám jeden z autorů knihy Vše o přijímacím pohovoru a vedoucí katedry marketingové komunikace Vysoké školy finanční a správní Marek Matějka.
Jak se co nejlépe připravit na výběrové řízení?
„Tak jako na všechno, příprava určitě nutná je. Uchazečů bývá mnohem víc, než je volných pracovních míst. Největší překvapení vzniká v okamžiku, kdy člověk očekává osobní pohovor, ale než se k němu propracuje, musí často projít takzvanou skupinovou administrací. To znamená různými dotazníky, testy a podobně. K samotnému přijímacímu pohovoru se dostává pouze zlomek ze všech potenciálních zájemců o místo.“
Když už jsme se k přijímacímu pohovoru dostali, co udělat, abychom si to předem nepokazili? Je důležité třeba taky oblečení?
„Oblečení je důležitá věc, i tady platí, že šaty dělají člověka. Není však naprosto vhodné myslet si, že přijímací pohovor je místem pro módní přehlídku nebo výstavu šperků. Soudnost, střídmost, elegance – to jsou základní prvky, které bychom měli mít na zřeteli. Znamená to zjednodušeně řečeno nebýt oblečen lépe než samotný personalista.“
Jak to máme udělat, když nevíme, jak bude personalista oblečen?
„Předpokládejme, že je chudý, ale potrpí si na vnějškové markanty. Takže jinými slovy, nebuďme příliš ostentativní, buďme soudní, skromní.“
Chování člověka ovlivňuje přijetí až ze 60 procent. Ono se to sice lehko řekne, nechat nervozitu a trému doma, ale prakticky se to někdy nedaří. Jak moc obšírně odpovídat na otázky, které přijdou?
„Otázky, které dostáváme, jsou většinou směřovány k výkonu příslušného zaměstnání. Otázky, které jsou nepřijatelné a na něž nemusíme odpovídat, pokud nechceme, jsou takové, které směřují k osobním datům. Například typu: sexuální orientace, podrobný zdravotní stav, finanční stránka rodiny a podobně. V odpovědích na položené otázky buďme pokud možno struční, věcní, a co je podstatné a důležité – mluvme pravdu.“
Vyjmenoval jste některé okruhy otázek, které by padnout neměly. Ale co když jsme v situaci, kdy práci velmi potřebujeme a o místo hodně stojíme, a taková otázka přijde. Odpovídat se nám nechce, ale jak to vyřešit? Odpovědět, i když komise nemá nárok takové otázky pokládat?
„Vždycky riskujeme úspěch nebo neúspěch. Otázka je, do jaké míry jsme schopni zachovat si svoji integritu, svoji hrdost. Pokud jsme v tísnivé ekonomické situaci, pravděpodobně odpovíme na všechno, byť neradi. Osobně bych v takové situaci doporučoval zachovat si zmíněnou lidskou důstojnost a neříkat úplně všechno.“
Co třeba zalhat?
„Zalhat sice může být taktickým způsobem jednání, ale vždycky platí, že lež má krátké nohy. V dnešní době globálního internetu není problém člověka takzvaně ‚progůglovat‘ a dozvědět se o něm spoustu informací, o nichž on sám neví, že je známe. Tudíž bych raději doporučoval, pokud to lze, být vždycky pravdomluvný.“
A nebo si nejdřív pro jistotu „progůglovat“ sami sebe, abychom věděli, co se o nás píše. A teď naopak: na co se může přijímací komise zeptat sám uchazeč?
„Určitě je vhodné se zeptat, co nás čeká z hlediska popisu pracovního místa a samotné náplně, výkonu té práce. To jsou věci, které bychom měli znát od počátku. Co bychom neměli chtít vědět hned na prvním setkání, je výše naší odměny, platu nebo mzdy. Proč? Protože ještě nic nenabízíme a už něco žádáme. Starší generace mívá problém bavit se o výši platu kdykoliv v průběhu jednání, což také není dobře. Můžeme se totiž dostat do situace, že kdo si neřekne – nedostane.“
