Každý závod jedu, jako by byl můj poslední, říká paralympijská veteránka Eskauová

15. březen 2018

Německá vozíčkářka Andrea Eskauová kombinuje, podobně jako Ester Ledecká, hned dva sporty – biatlon a běžecký sprint. V obou úspěšně závodí i na zimních paralympijských hrách v Jižní Koreji.

Už druhý den sleduji na běžkařském a biatlonovém oválu paralympijské soutěže a občas nechápu, na co se dívám. Dnes mají běžkaři na programu sprint na jeden a půl kilometru.

Čtěte také

V kategorii stojících startují lidé s nejrůznějšími postiženími. Někteří borci běží s protézami dolních končetin, jsou tady i sprinteři úplně bez rukou.

Trochu jim trvá, než se po startu dostanou do rytmu, ale jinak je to stejné jako na olympiádě – obrovské nasazení i finiš z posledních sil.

Medaile nepočítám

V kategorii sedících, tedy běžkařů-vozíčkářů, vyhlížím svou hrdinku – Němku Andreu Eskauovou, která mě zaujala už předevčírem při biatlonu. A to nejenom tím, že v závodě získala zlato.

Sedmačtyřicetiletá psycholožka je jednou z nejstarších sportovkyň na paralympiádě v Pchjongčchangu. Mimochodem letos tu získala už dvě medaile. Ale jak mi sama řekla, ona medaile nepočítá.

Německá vozíčkářka a paralympionička Andrea Eskau

V takový život jsem nedoufala

„Viděla jsem v životě ošklivé věci, ale taky jsem byla opravdu šťastná. Nepotřebuji medaili, abych byla šťastná byla. Zlato vás lepším člověkem neudělá,“ říká paralympionička.

Tvrdí, že posunout člověka může jenom jeho osobní přístup, pouhá výhra ho výš nedostane. I Andrea přiznává, že po svém úrazu prošla opravdu temnými časy a to, co žije teď, si vůbec nedokázala představit.

„Jen jsem ležela v posteli, nemohla se ani pohnout a říkala jsem si: Tak a s životem je konec…“ vzpomíná na nejtěžší období ve svém životě.

Třicetinásobná mistryně světa

Andrea Eskauová ochrnula po úrazu páteře v roce 1998. Na vozíčku je tedy letos už dvě desetiletí. Je aktivní sportovkyní a kromě medailí z letních i zimních paralympiád je ve svých několika disciplínách skoro třicetinásobnou mistryní světa.

Ve svých 47 letech stále závodí s děvčaty, která by mohla klidně být jejími dcerami.

„Na tyhle hry jsem jen vloni odtrénovala 1500 hodin – to je hodně času i námahy. Musíte si vybrat, jestli to pro vás jako pro člověka tu cenu má, nebo ne,“ vysvětluje, co ji pohání držet krok s výrazně mladšími soupeřkami.

Netaktizuje ani neodpočívá

Zhruba o hodinu později už sleduji, jak se ve speciální skořepině umístěné na běžkách řítí z menšího kopce do zatáčky před cílovou rovinkou a v následném finiši si jede pro stříbrnou medaili.

Její nasazení mi vyráží dech. Andrea Eskauová netaktizuje ani neodpočívá, jede všechny dostupné závody a všechny naplno.

Čtěte také

„Nic si nenechávám na jindy, protože věřím, že nikdy nevíte, který závod je váš poslední,“ říká mi ještě zadýchaná za cílovou páskou. Na paralympiádě čekají tuto neobyčejnou ženu ještě dva závody – a možná i další medaile.

autoři: lvb , and
Spustit audio