Kdyby mi dokázali jediné udání, visel bych, tvrdil Alois Vocásek
Před 120 lety se narodil Alois Vocásek. Jako československý legionář v Rusku se zasloužil o vznik samostatné republiky. Po druhé světové válce se ho ale legionáři zřekli kvůli odsouzení za kolaboraci s fašisty. Do konce života se snažil očistit své jméno. Nestihl to, i když se dožil 107 let. Zemřel v roce 2003, jako poslední z československých legionářů.
Do armády narukoval Alois Vocásek v roce 1915 v Rumburku. Na druhou stranu fronty chtěl podle svého vyprávění přeběhnout od začátku. O dva roky později bojoval v památné bitvě u Zborova, kde se českoslovenští legionáři poprvé vyznamenali. Prošel také celou sibiřskou anabází.
Přestože se zasloužil o vznik samostatné československé republiky na bojištích první světové války, po té druhé ho mimořádný lidový soud poslal na doživotí, protože byl krátce členem fašistického sdružení Vlajka. Odseděl si devět let. Legionáři ho ze svého sdružení vyloučili.
„Spolupracoval a, jak se někde píše, udával Němcům. A to neslučovalo s myšlenkou legionářů,“ říká Milan Mojžíš, tajemník Československé obce legionářské. Alois Vocásek ale trval na tom, že nikomu neublížil. „Kdyby mi dokázali jedno udání, tak bych za hodinu visel,“ tvrdil.
Vitální legionář Alois Vocásek vytáhl do poslední bitvy v roce 2001, když mu bylo 105 roků. Žádal obnovení poválečného procesu, ale neuspěl. Proto si chtěl na českou justici stěžovat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Den na to, co svého obhájce tímto úkolem pověřil, zemřel.
