Když uděláte chybu, zjistíte to za devět měsíců, říká lékárník o misi v Jižním Súdánu

Stanislav Havlíček v Jižním Súdánu, Agok 2016.jpg - Foto: Stanislav Havlíček

Stanislav Havlíček v Jižním Súdánu, Agok 2016.jpgFoto: Stanislav Havlíček

K účasti na misi v zahraničí přivedlo Stanislava Havlíčka v roce 2007 založení české pobočky Lékařů bez hranic. Před nedávnem se vrátil po půl roce z Jižního Súdánu. „Politiky bylo dost, chtěl jsem zkusit něco od základu,“ vysvětluje lékárník a šéf České lékárnické komory, který se v Africe staral o lékárnu nemocnice v Agoku.

Agok patří do samosprávní oblasti mezi Severním a Jižním Súdánem, která je pod kontrolou OSN a v současnosti žádnému státu. „Je to nejbezpečnější oblast široko daleko," říká Havlíček. 

V Jižním Súdánu jsou Lékaři bez hranic zapojeni do více než deseti projektů a jsou třetím největší zaměstnavatel v zemi. Nemocnice v Agoku je klasická nemocnice okresního formátu. Organizace ovšem v africké zemi působila už před jejím rozdělením, od začátku krvavé občanské války, při níž bylo od roku 1983 zabito více než dva miliony lidí. 

„Na tržišti lidé sledují fotbalové zápasy. Je tam jedna televize, jeden generátor a kupují se na to lístky jako do kina.“
farmaceut Stanislav Havlíček

Práce lékárníka obnáší především zásobování léčivy. Užívání léků vyžaduje naučit místní personál dávkování a práci s nimi. „Učení zabere dlouhou dobu, proto lékárníci a farmaceuti jezdí na mise na šest měsíců,“ vysvětluje. 

„Farmaceut má přesah na několik měsíců. Objednával jsem z hlavního města jednou za měsíc a do meziskladu v hlavním městě to trvá z Evropy půl roku od objednání. Léky, které byly objednány v půlce ledna, dorazily v půli července a sloužily na další půlrok.“ 

Agok je od hlavního města správní oblasti Abyei vzdálený asi pětatřicet kilometrů. „Cesta zabere i čtyři hodiny, když to jede. Je tam sedmiproudová dálnice a každý proud vymlelo jiné koryto vody,“ směje se Havlíček. 

Léky jsou obtížně dostupné, a to i v místech, kde se neodehrává konflikt. Do Afriky je Lékaři bez hranic posílají z centrálního skladu ve francouzském Bordeaux. Lodním kontejnerem putují do keňské Mombasy, náklaďákem do ugandské Kampaly, letadlem do jihosúdánské metropole Juby a následně k jednotlivým projektům.

Mise Lékařů bez hranic původně působila v Abyei, když ale bylo město zasaženo válkou, musela se přestěhovat. Většina obyvatel v oblasti žije v hliněných tukulech, což jsou chatrče sestavené z dřevěných kůlů pospojovaných bahnem a zastřešené slámou. Vždy mají jednu místnost, pokud rodina potřebuje více prostoru, postaví si další podobný dům. 

„Na jídelníčku převládá rýže, luštěniny a zelenina, maso je obvykle kozí," popisuje Havlíček. „Standard lékařské péče je na ty podmínky nepředstavitelný.“ Na misi se sešel s dalšími Čechy, lékaři Tomášem Šebkem a Zuzanou Bendovou. 

Během pobytu shodil dvanáct kilogramů. Většina byla voda, velkou část má ale na svědomí výlet na souostroví Komory. „Za celých deset dní jsem nepotkal žádného turistu. Bylo to nejromantičtější místo na zemi,“ uzavírá Havlíček. 

Autor:  Vladimír Kroc  (vlk),  Lékaři bez hranic, Jakub Wojtovič
Pořad: Večerní Host Radiožurnálu  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 21:05, sobota 23:05  |  Délka pořadu: 55 minut  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace