Kniha o 60. letech i výlet do obchodního centra. Ježíškova vnoučata stále nadělují
Také schováváte dárky pro děti různě po skříních a v šuplících? Podobně to vypadá i v domovech pro seniory, kam dorazily dárky od Ježíškových vnoučat. Třeba v ostravském domově Kamenec ale pár výjimek udělali. Balíček už předali jednadevadesátiletému Janovi. Jeho spolubydlící už totiž darované teplé oblečení využívá, a tak sociální pracovníci nechtěli, aby si pánové záviděli.
Vedoucí domova Karin Fojtíková vytahuje pečlivě zabalený dárek Ježíškových vnoučat a míří s ním za panem Janem. Ten se zajímá o historii, a tak dostal knihu s názvem Předjaří, která mapuje události v Československu v letech 1963 až 1967.
„Takovým dárkem jsem velmi potěšen,” neskrývá, když knihou listuje. Celý život pracoval na šachtách, jako inženýr dělal třeba rekultivace důlních oblastí. Je vidět, že je tvrdý chlap, přesto ho dárek dojal. „To, že existují lidé, kteří dokážou udělat i neznámému člověku radost, je neuvěřitelné,” neskrývá své dojetí.
Potěšila i fronta na jmelí
Ježíškova vnoučata ale plní i zdánlivě docela obyčejná přání. Paní Marie z Domova seniorů ve Vítkově na Opavsku je na vozíčku a jen výjimečně se dostane ven. Proto si moc přála výlet do obchodního centra v nedaleké Opavě. Ježíškovým vnoučetem se stal v tomto případě redaktor Martin Knitl.
Prý nemohla ani dospat. Kvůli tomu, že její domov je ve svahu, má strach kamkoliv jezdit. Přitom moc chtěla vidět opavské obchodní centrum, které vyrostlo na místě bývalého pivovaru, který si vybavuje z mládí.
Za půl hodiny už se ocitá v pro ni neznámém světě: v obchodním kolosu plném předvánočního hemžení. „Je to bludiště,” neskrývá překvapení, když si v obchodním domě pochutnává na kávě. Byl to pro ni velký den. Na rozdíl od těch, kdo považují předvánoční shon za děs, ona si prý užila i tu frontu na jmelí.
