Knihy byly před rokem 1989 fetišem. Také jste na ně stávali ve frontách?
V socialistickém Československu měl vládnoucí režim pod kontrolou i vydávání a prodej knih. Schvalovací proces a samotná příprava knihy k tisku často trvala i několik let. Spousta titulů byla na černé listině, a tak je v češtině vydávala jen exilová nakladatelství. Zatímco dnes knihkupectví doslova přetékají knihami, ještě v roce 1989 čtenáři mohli o takové nabídce jen snít.
„Je toho tu dost, z čeho by se dalo vybrat a co bych ještě toužila mít doma ve své knihovně,“ popisovala návštěvnice Knižní žatvy pro Československý rozhlas. Na této přehlídce v březnu 1989 představila nakladatelství svou roční produkci.
„Výstava se nám líbí. Je tu totiž plno krásných knih, ale litujeme, že všechny nejsou k dostání,“ nastínil další z návštěvníků. „To dráždí nejen mě, ale i mnoho jiných lidí,“ dodal.
V knihkupectví na Václavském náměstí v Praze tehdy pracoval Jan Kanzelsberger. „Nebylo nic. Ani knihy. A to nejen z ideologických důvodu, ale také z materiálních,“ vzpomíná. „Tenkrát byl papír na příděl a tiskárny byly vytíženy v první řadě tiskem politických brožurek,“ dodává.
Kolorit knižního trhu: fronty
Do prodeje se knižní novinky dostávaly každý čtvrtek. „Když přijdou novinky do knihkupectví, je tam taková fronta, že není možné si tu svou vystát,“ postěžovala si žena v reportáži, kterou rozhlas odvysílal 12. března 1989.
„Fronty byly každý týden. Šlo o kolorit knižního obchodu. Proto jste už dopředu věděli, jak málo budete některých knih mít. V obchodě bylo 50 nebo 80 výtisků a před obchodem stály dvě stovky lidí,“ popisuje Jan Kanzelsberger.
„Hodinu před otevřením jsem šel do fronty a řekl jsem, na koho se dostane. Ostatní však čekali dál a spoléhali na to, že někdo z těch 80 lidí před nimi si chce koupit něco jiného. Byly to nepříjemné situace, na které se dnes vzpomíná spíš s úsměvem,“ nastiňuje.
Lidé si knihy nakupovali do zásoby
Podle knihkupce Jana Kanzelsbergera lidé knížky hltali. Některé tituly vyšly v dnes nepředstavitelných nákladech. „Když vyšel Kmotr, bylo v nákladu 200 tisíc výtisků. V jedné prodejně jsme prodali třeba tři čtyři tisíce výtisků. To je dnes u mnohých knih náklad pro celou republiku,“ upozorňuje.
„Knihy byly pro čtenáře jakýmsi fetišem. Lidé je kupovali do zásoby, schraňovali si je doma, protože věděli, že už třeba nikdy nevyjdou,“ dodává.
Po roce 1989 začali noví vydavatelé chrlit na knižní trh doslova vše, co se 40 let nesmělo – domácí i zahraniční zakazované autory, tabuizovaná témata, díla vysoké i pochybné literární kvality.
