Kocáb s Dienstbierem přemlouvali Havla. Bude novým prezidentem dramatik?
Václav Havel se stal 6. prosince 1989 kandidátem na prezidentský úřad. Během jednání v Praze se na tom dohodli zástupci Občanského fóra a slovenské Veřejnosti proti násilí. Slováci přicestovali do Prahy v půl druhé v noci a po několika hodinách společně sepsali definitivní verzi dopisu pro premiéra Ladislava Adamce s návrhy na obsazení míst ve federální vládě.
Obě opoziční hnutí do vlády navrhli mimo jiné Vladimíra Dlouhého, Václava Klause a Petra Millera a ze Slovenska Jána Čarnogurského a Miroslava Kusého.
Zároveň představitelé Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí upozornili federálního premiéra Ladislava Adamce, že jeho případnou kandidaturu na prezidenta nepodpoří. Občanská hnutí se totiž shodla na vlastním společném kandidátovi – Václavu Havlovi.
Ten se však bránil. „Samozřejmě nechci být prezidentem, ale pakliže se situace vyhrotí, jsem jím schopen být, protože jsem zájmy vlasti vždy nadřazoval nad své osobní. Jinak bych nebyl ve vězení,“ řekl tehdy Václav Havel. „Ale pevně doufám, že nebudou nadřazeny nad mé osobní zájmy a že budu moct vysublimovat do literatury.“
Archivní materiály v reportáži pocházejí ze soukromého archivu pana Vladimíra Hanzela.
Další členové koordinačního centra Václava Havla přesvědčovali. Aktivní byl hlavně Michael Kocáb, který s návrhem přišel. Jiří Dienstbier argumentoval tím, že kandidaturu Václava Havla na náměstích podpoří milióny lidí.
Na Václavu Havlovi bylo vidět, že i když se zdráhá, tak mu prezidentský úřad proti mysli není. „Je-li taková koncepce jediná možná, aby tady nebyl chaos, občanská válka a všechno to nedopadlo špatně, tak na to samozřejmě přistoupím. Jenomže taková situace přece není,“ tvrdil.
