Křehká síla skla odhaluje nejnovější tvorbu českých sklářů

17. září 2017

České ateliérové sklo mají po dlouhá desetiletí v hledáčku ty nejprestižnější světové galerie, umělecká muzea i soukromí sběratelé. Ale je paradoxem, že právě doma, v Čechách, jeho potenciál teprve začínáme objevovat. Co stojí za úspěchem českého sklářského umění a které osobnosti se zasloužily o jeho věhlas? To odhaluje již třetí ročník unikátního projektu Křehká síla skla, který můžete od 2. října navštívit v Galerii Tančící dům v Praze.

Máloco nás ve světě proslavilo tak jako sklářské umění. Nahrávalo tomu několik skutečností. Na jedné straně to byly vhodné přírodní podmínky s dostatkem vody i dřeva, na straně druhé řemeslný um a technická zručnost sklářských mistrů, které se předávaly z generace na generaci. Jejich cenné, léty prohlubované zkušenosti ovlivnily vývoj technologií v celé střední Evropě. Konkurence v odvětví byla velká, přesto se Čechy probojovaly do sklářské špičky nejprve v 18. století s českým křišťálem, následně pak oslnily na začátku 20. století, zejména díky sklárně Lötz Witwe z Klášterského Mlýna, která si vydobyla pozici jednoho z nejúspěšnějších evropských výrobců secesního skla.

České sklo v rukou průkopníků

Naprosto přelomový okamžik v dějinách českého skla nastal v 50. letech 20. století. Do sklářské produkce tehdy začali promlouvat výtvarníci, kteří ke sklu přistoupili jako k „materii“, z níž lze vytvářet svébytná umělecká díla. Sklo, dosud využívané pro výrobu užitných předmětů, ukázali v novém kontextu. Inovátorský přístup ke sklu poprvé představili René Roubíček a umělecký i partnerský tandem Stanislav Libenský – Jaroslava Brychtová na Světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu. Zaujali doslova celý svět a vynesli české sklo až na samý vrchol. České sklo proniklo do sbírek nejvýznamnějších galerií, muzeí i soukromých sbírek. Především v USA, Japonsku, ale i mnoha zemích Evropy. Bohužel na domácí scéně zůstávalo sklo spíše Popelkou.

Začátek nové éry

S příchodem nového tisíciletí se u nás zájem o české sklo trochu zvedl. Pořád je ale ještě pomálu těch, kdo dokáží ocenit krásu a výjimečnost tohoto materiálu. Změnit tuto situaci, vydobýt zasloužený respekt a rozvířit zájem o sklo právě na domácí půdě – o to usiluje projekt Křehká síla skla, který už třetím rokem pořádá aukční dům Dorotheum. Představuje to nejlepší z českého uměleckého sklářství.

Martin Janecký: Bílá Figura (jde do letošní Křehké síle skla)

Seznamuje s vrcholnými díly průkopníků ateliérového skla, pracemi jejich následovníků, žáků i mladých výtvarných nadějí. Letošní výstava více než padesáti skleněných plastik začne 2. října v Galerii Tančící dům v Praze a vyvrcholí 12. října, kdy se galerijní prostory Tančícího domu promění v aukční sál. Návštěvníci výstavy tak získají jedinečnou šanci pořídit si kterýkoliv z exponátů v průběhu slavnostní večerní dražby.

Už předchozí dva ročníky Křehké síly skla ukázaly, jak fascinující a pestrá je tvorba českých sklářských umělců. Letos se autoři projektu zaměřili na prezentaci nejnovější tvorby autorů. Hlavní slovo patří monumentální plastice Červená pyramida od slavného tandemu Stanislav Libenský-Jaroslava Brychtová.

Neopomíná ani proslulé souputníky této dvojice – se svými objekty se představí René Roubíček, Václav Cigler, Pavel Hlava nebo František Vízner. Mezi vystavovanými autory zazáří i další výrazní a vyhledávaní umělci jako Ilja Bílek, Marian Volráb, Petr Vlček, Rony Plesl nebo Martin Janecký, který patří k absolutní špičce v oboru a jako jeden pár lidí na světě ovládá ojedinělou techniku „inside sculpting“.

autor: Radiožurnál
Spustit audio