Málem se utopila v Egejském moři, dnes je hvězdou uprchlického olympijského týmu
Hlavní mediální tváří uprchlického olympijského týmu je syrská plavkyně Yusra Mardini, která ještě loni touto dobou poslouchala výbuchy bomb v Damašku. Dnes se chystá na olympiádu do Ria. Nominaci si vyplavala už v moři, když táhla s přáteli plný člun uprchlíků.
Yusra a její příběh oslovily novinářku na volné noze Magdalenu Sodomkovou, která je autorkou dokumentu Yusra plave o život, který uslyšíte od 17:05 v rámci pořadu 20 minut Radiožurnálu.
„Seznámili jsme se v Srbsku ve chvíli, kdy se Yusra právě chystala ilegálně překročit schengenskou hranici, a to tak, že se chtěla s kamarády proplížit kukuřicí,“ vzpomíná Magdalena Sodomková.
Tato skupina asi třiceti Syřanů a Iráčanů nám přišla velice zajímavá, protože to byli mladí lidé s dětmi, poprosili jsme je, jestli je můžeme sledovat. A tak začal vlastně ten příběh.MAGDALENA SODOMKOVÁ
Magdalena Sodomková byla v té době krátce na volné noze a říkala si, že když se děje něco tak přelomového, jako je uprchlická krize, chce to vidět na vlastní oči. Proto se vydala mezi uprchlíky.
Dnes má Yusra asi 60 žádostí o rozhovor denně a stala se hvězdou uprchlického olympijského týmu. Podle Sodomkové to není náhoda, protože měla neskutečně silný příběh.
„Ona plavala přes moře. Rozbil se jim člun a ona se svou sestrou skočila do vody a plavaly o život. I díky nim se zachránilo 20 lidí. Toto byl prvotní příběh,“ říká Magdalena Sodomková. Původně nevěděla, že je Yusra tak dobrá plavkyně. Ta je teď tváří uprchlického týmu na olympiádu v Riu. Jaká je to ale ve skutečnosti osobnost?
Dokument Yusra plave o život mapuje její cestu ze Sýrie do Evropy. Navazovat budou další díly a Magdalena Sodomková by se za ní ráda podívala i do Ria. Dokument uslyšíte dnes v 17:05 na Radiožurnálu.
Když olympijský výbor Yusru Mardini poprvé představil, na tiskovou konferenci přišlo přes 60 televizních štábů a více než 100 novinářů.
„Je to úžasná holka a musím říct, že ji velice obdivuji – zejména za to, že se nikdy nelitovala. I když jsme byli v tom kukuřičném poli, tak jsem měla pocit, že se bojím víc než ona a její sestra, protože ony se pořád usmívaly a braly to tak samozřejmě, až skoro lehkovážně.“ Yusře Mardini v té době bylo pouhých 17 let.
