Na jantar vyrazte k Baltu v zimě, kdy je lehčí než voda, radí zkušený hledač
Hodně lidí se na pobřeží Baltského moře prochází se skloněnou hlavou. Pokud nehledají snubní prsten, mušle nebo kamínky, chtějí pravděpodobně zahlédnout nějaký kus jantaru. Balt je jím proslavený, i proto se mu říká také baltský diamant.
Jenomže najít tuto před mnoha miliony lety zkamenělou pryskyřici není tak snadné. Je dobré se zeptat odborníka s šedesátiletou praxí – přesně jak to udělal zpravodaj v Německu Pavel Polák na ostrově Hiddensee.
Na hledání jantaru člověk potřebuje hodně trpělivosti i štěstí. Ingo se přehrabuje v šuplíku, který je plný jantarů, velkých i malých. Mají různé barvy – jsou červené, bílé, žluté nebo hnědé.
„Barva je přírodní. Vnější povrch bývá kvůli zvětrávání tmavší, směrem k jádru je pak jantar světlejší. Na hledání jantaru mě jako malého kluka babička a šperky jsem z nich vyráběl dokonce už v šesti nebo sedmi letech,“ vzpomíná Ingo.
Jak se dá jantar vlastně najít? „Je potřeba narazit na pláž po bouři, když se uklidní vítr. Pak vystupují jantary z vody,“ radí Ingo.
Nebo je možné, což asi turisté moc neocení, vyrazit na jantary v zimě. Když má totiž Balt 3,8 °C méně, je podle Inga jantar lehčí než studená voda a vznáší se v ní. Během bouře se pak dostává na břeh.
A pak je důležitá již zmiňovaná trpělivost hledače a hlavně štěstí.
