Náhradní mobil si v době záruční opravy musíte zajistit sami
Stojí pěkných pár tisíc korun, rozhodně ne tolik, aby člověk mávl v případě poruchy rukou a šel si koupit nový. Mobilní telefon a případné problémy spojené s jeho reklamací jsme probrali s poradcem spotřebitelů Josefem Černým.
Platí i v případě poruchy mobilních telefonů běžná dvouletá záruční lhůta?
„Ano, samozřejmě platí všechna pravidla jako u jakéhokoliv jiného spotřebního zboží. Pro soukromé osoby je záruka dvouletá, tedy 24 měsíců. Prodejce může nabídnout záruku delší, ale nestává se to.
Pokud si mobilní telefon koupí podnikatel nebo firma, neřídí se to občanským, ale obchodním zákoníkem. Záruka je smluvní, zpravidla bývá v rozsahu šesti až dvanácti měsíců.“
K mobilu člověk dostává celou řadu malého příslušenství. Když některá součást při uplatnění reklamace chybí, může to být problém? Nebo stačí reklamovat jen tu věc, které se porucha týká, tedy samotný mobilní telefon?
„Pokud reklamací rozumíme pouze opravu, přineseme jen telefon. Prodejce obvykle ani žádné příslušenství nevyžaduje. Ovšem kromě toho, které by mohlo souviset s námi udávanou závadou.
Příkladem je nabíječka. Když totiž nefunguje nabíjení, potom musíme dodat k reklamačnímu řízení jak telefon, tak nabíječku. Závada totiž může být v jednom i druhém přístroji. Je však už zbytečné nosit třeba sluchátka.
Druhý případ je, že telefon chceme ze zákonného důvodu vrátit. Zlobil, vyskytla se třetí stejná nebo čtvrtá závada, došla nám trpělivost a chceme vrátit peníze. V takovém případě bychom měli vrátit všechno, co jsme obdrželi – samozřejmě kromě obalu, návodu k obsluze a nějakých drobností.
Ale například nabíječka už je nedílnou součástí balení a tu bychom vrátit měli. Pokud ji nemáme, prodejce nám může přiměřenou částku odečíst.“
Bez mobilu se dnes už drtivá většina lidí neobejde. Můžeme po dobu záruční opravy dostat od prodejce náhradní mobilní telefon?
„Pouze od prodejců, kteří tuto službu poskytují. Jejich povinnost to není. Neumím si dost dobře představit, že by prodejce měl k dispozici celý sortiment telefonů, které by půjčoval nešťastníkům, kteří svůj mobil reklamují.
Existují případy, kdy se člověk skutečně bez výrobku neobejde, například vodovodní baterie nebo dětský kočárek. U mobilu to zase tak kritické není. Svoji SIM kartu totiž k reklamačnímu řízení nedáváme, takže ji můžeme vložit do nějakého staršího nebo půjčeného přístroje třeba od rodinného příslušníka. Starých mobilů už je dnes všude dost.“
