Nemají peníze, nebo se nezajímají? Turisty to do unikátního dřevěného kostela příliš neláká
Čím menší vesnice, tím honosnější kostelík – i to by se dalo říct o vesničkách na východě Slovenska. Kostelíky jsou tu ovšem celé ze dřeva, dodnes ve vynikající kondici a některé proto patří na seznam světového dědictví UNESCO. Nevýhodou je, že to máme z Česka trochu z ruky – z Prahy až okolo 800 kilometrů.
Nejstarší kostel stojí ve vesnici Bodružal, nedaleko Dukelského průsmyku. K němu přijel i Juraj z Bratislavy právě telefonující paní Kazimírové. Ta má od zdejší architektonické chlouby klíče. A protože se jí nemůžeme dovolat, vyrážíme ji hledat. Cestou potkáme paní v kroji a se šátkem na hlavě, která horlivě vytrhává plevel ze záhonů.
„Nemáte povolení,“ brání se paní Kazimírová a připomíná, že by náš redaktor mohl dostat pokutu. „Nebudeme to komplikovat a podíváme se dovnitř,“ rozhodl redaktor Ľubomír Smatana a vchází do kostelíku.
Paní Kazimírová provádí po řeckokatolickém kostele turisty, ale nejdřív jí musejí zatelefonovat.
Kostel svatého Mikuláše byl vybudován v roce 1658 a řadí se mezi nejstarší dřevěné sakrální stavby na Slovensku. V roce 2008 byl zařazen na seznam UNESCO.
Stavba se skládá se ze čtverců jdoucí z východu na západ. Střecha je šindelová a uvnitř uvidíte cennou barokní výzdobu.
„Turistů ubylo,“ popisuje. Starší podle ní nemají peníze a mladým zas chybí zájem. „Tvrdí, že se chtějí podívat a kostelík si vyfotit, ale nemají peníze,“ vysvětluje.
„Krásné,“ obdivuje Juraj. „A pokud tu zbyli jen čtyři farníci, kteří se o kostel starají, pak chápu, že paní Kazimírová strávila polovinu výkladu popisem, jak se tu o to stará,“ dodává.
