Osudová láska. Žena našla svého snoubence na fotce z dětství, když se ještě neznali
Je láska osud či volba? Dobrá třetina lidí věří na osud. Některé páry jsou přesvědčeny, že si byly souzeny od narození. Ne všichni to ale mohou dokázat. To ovšem neplatí o páru londýnských snoubenců původem z Kosova. Verona Koliqiová objevila v rodinném albu snímek dokazující, že se ona a její snoubenec Mirand Buzaku coby děti ocitli ve stejný čas na stejném místě, aniž by o tom věděli.
Verona Koliqiová, původem z Kosova, si prohlížela fotografie z dětství. Narazila i na jednu z rodinné dovolené z černohorské pláže a rozhodla se s ní pochlubit svému snoubenci. Mirand Buzaku v tomto případě neměl oči pouze pro „mladší vydání“ své vyvolené, ale zaujalo ho i pozadí fotografie. Všiml si na ní chlapce, který měl stejné tričko, plavky a stejnou nafukovací matraci jako měl kdysi on.
Po bližším pohledu na snímek představující skupinu rozesmátých dětí ve vodě, si snoubenci chtěli ověřit, zda je vůbec možné, že by chlapec ve vodě byl Mirand. Ukázali ji tedy příbuzným, kteří, k velkému překvapení páru potvrdili, že malý kluk v pozadí fotografie odpočívající na matraci je skutečně Mirand. Na pláži se děti tehdy vůbec nesetkaly. To se stalo až osm let poté, když Verona navštívila Kosovo. Letos se pár zasnoubil.
Verona fotografii a její příběh zveřejnila na Instagramu. Tam obrázek přílákal více než třicet tisíc zájemců a zaznamenal stovky komentářů, v nichž lidé sdíleli své vlastní romantické příběhy osudových setkání posilujících přesvědčení nemalé části populace, že s vyvoleným jsou k sobě svedeni osudem a setkali se již dříve, aniž by o tom věděli. Mirand a Verona, zdá se, nejsou tedy jediný pár, který v rodinném albu našel podobnou fotografii.
Ne vždy ale příběh skryté minulosti musí mít tak dobrý konec, jako v případě páru z Kosova. V roce 2008 se před britským soudem ocitl případ dvojčat rozdělených při narození. Jejich manželství musel soud prohlásit za neplatné z důvodu pokrevní příbuznosti, o níž sourozenci v době, kdy si vyměnili prstýnky, vůbec nevěděli. Identity britského bratra a sestry i detaily jejich vztahu a manželství či jakou cestou došlo k odhalení sourozeneckého vztahu, podržel soud v tajnosti.
Vedlejším výsledkem soudního procesu ale v Británii bylo obrácení pozornosti k dětem, které se narodily z umělého oplodnění a k jejich právu znát okolnosti své biologické identity. I v Česku byl problematický zákon o prolomení anonymity dárců pohlavních buněk již několikrát neúspěšně předložen v parlamentu. Naposledy v březnu letošního roku.
