Pchjongčchang Lucie Výborné: Bez kvalitní protézy je paralympiáda jízda o život
Sportovci s protézou dolní končetiny se řítí po paralympijské sjezdovce v Pchjongčchangu rychlostí až 90 kilometrů za hodinu. Jejich protézy přitom musí bezchybně fungovat. Jenže jak si lyžaři mohou být jistí, že je protéza nezklame ani ve velkém tlaku a velké rychlosti?
V servisním středisku firmy Otto Bock, jednoho z největších světových výrobců ortotických a protetických pomůcek, na paralympiádě v Pchjongčchangu je rušno. Hlavní stan stojí na ploše 300 metrů čtverečních a technici tu denně vyřeší v průměru padesát až šedesát oprav.
Z Německa jsme si sem přivezli všechny naše stroje, bylo toho 30 tun včetně osmi tisíc náhradních součástek, abychom si byli jistí, že máme všechno, co potřebujeme,“ vysvětluje jedna ze zaměstnankyň firmy.
Firma Otto Bock zajišťuje na hrách bezplatný servis už od paralympiády v Soulu v roce 1988. V Pchjongčchangu mají sportovci k dispozici 22 jejích techniků, kteří si umí poradit jak s menšími či většími opravami, tak s kompletní rekonstrukcí poškozené protézy.
„Jeden z alpských lyžařů ošklivě upadl a úplně zničil celou svou nohu. Museli jsme to ohýbat zpátky, soustružit a opravovat mechaniku, aby stihl finálovou jízdu,“ říká protetik John Spillar.
Protéza musí držet jako přišitá
Systém protéz může být různý, vysvětluje sjezdař Miroslav Lidinský. „Tenhle systém je podtlakový, ale ne elektrický, je čistě mechanický,“ ukazuje mechanismus, na kterém funguje uchycení jeho protézy.
„Pružinka funguje jako jednocestný píst a při každém došlapu vytahuje vzduch. Je to hermeticky uzavřené, takže pahýl se neustále nacucává dovnitř,“ předvádí český reprezentant.
„Když si párkrát stoupnu, tak už mi to nikdo nesundá. Můj protetik Jindra Svoboda tvrdí, že je to protiatomové,“ směje se.
Sportovci jsou naše motivace, říká protetik
Do dílny protetiků se mezitím trousí první lyžaři s prosbami o větší či menší opravy. Někteří závodí i s protézami obou nohou tak, že to vlastně není poznat.
„Jsou skvěle trénovaní. Je to pro ně trochu jiné, ale cítí to stejně, ať už mají obě nohy, nebo žádné. Sjezdovku cítí jako vy, jen dělají věci jinak. Musí kontrolovat trup a mít daleko lepší rovnováhu. Znát systém, který je drží vzpřímeně a umět ho balancovat,“ říká John Spillar.
„My se od nich taky neuvěřitelně učíme. Z toho, co dělají a na co své náhradní končetiny používají. Proč a jak dělají to, co dělají, je zase motivace. Je to něco, co mě nutí se sem neustále vracet,“ dodává na závěr protetik firmy Otto Bock.
