Polibek duše i těžký hřích. „Francouzáky“ znali už staří Římané
Napadlo vás někdy, jak se ve Francii říká francouzským polibkům? Zjišťovali jsme to za vás!
Ve Francii pro tento způsob líbání dlouho slovo neměli, popisovali ho jako „líbání s jazykem v puse“. Teprve v roce 2013 se objevilo ve slovníku slovo „galocher“, což v překladu znamená zhruba „klouzání po ledě“.
Antropologové tvrdí, že kdysi dávno se lidé při seznamování očichávali. Postupně zjistili, že příjemnějším způsobem bude líbání. A když už se jednou líbali, zapojili do toho i jazyk. Líbání coby vyjádření milostných citů má podle odborníků původ v Indii a do Evropy ho přinesl Alexandr Veliký.
Záznamy o takzvaném francouzském polibku najdeme už u Ovidia, staří Římané mu tehdy říkali „polibek duše“. Ve středověku byl znám jako „florentinský polibek“ a byl církví považován za těžký hřích.
Termín „francouzský polibek“ vymysleli až ve 20. století Anglosasové, kteří se vraceli z první světové války plni myšlenek na hříšné Francouzky, a toto pojmenování přejala řada dalších zemí.
