Polský zákon o holokaustu budí vášně. Otevírání tabu polsko-židovských vztahů Poláky šokuje

Vztah polské společnosti k Židům je tradičně rozporný - Foto: Fotobanka  Stock Exchange

Vztah polské společnosti k Židům je tradičně rozpornýFoto: Fotobanka Stock Exchange

Sporný zákon má chránit dobré jméno země. To však v tomto smyslu není v polských dějinách bez poskvrny a zhodnocení polsko-židovského vztahu napříč historií je otázka mimořádně obtížná a pro Poláky bolestná. Jak velmi, dokazuje zveřejnění výsledků historického bádání k vyvraždění židovských obyvatel v městečku Jedwabne.

K protižidovským výpadům docházelo na polském území od středověku až do roku 1947 v poválečném období. Vlna pogromů, začala už v červenci 1945 v Krakově, pokračovala v Kielcích, kde bylo zavražděno 43 osob včetně žen a dětí, dále v Radomi, Čenstochové, Lodži a v dalších velkých městech a měla za následek poválečnou emigrační vlnu Židů z Polska. 

Pomoc i pogromy, odraz postoje polské společnosti k Židům 

Rozporuplný vztah polské společnosti k Židům se projevoval i za války. Na jedné straně Poláci Židy ukrývali, na straně druhé docházelo k drancování majetku i k vraždám. V září 1941 informoval šéf Armii Krajowe (AK; podzemní nekomunistický odboj - pozn. red.) londýnskou exilovou vládu. 

„Drtivá část společnosti je antisemitsky orientovaná. Následování německých metod ale nemá podporu.“ Skupina AK ale téhož roku postřílela židovskou partyzánskou skupinu v Čenstochové, za což však posléze vedení AK velitele oddílu odsoudilo a popravilo. 

Z válku přeživších Židů část ukrývali polští obyvatelé a partyzáni
Z téměř 3,5 milionové komunity polských Židů přežilo válku asi 250 tisíc. A to většinou repatrianti ze SSSR, kteří se po okupaci Rudou armádou ocitli v ruské zóně. Záhy pochopili, že lepší by pro ně bylo vrátit se zpět, ale německá zóna odmítla zvyšovat svůj počet židovských obyvatel a byli deportováni do centrálního Ruska, což jim paradoxě zachránilo život, protože se vyhnuli koncetračním táborům. Další přeživší byli vojáci, kteří se vrátili s polskou armádou podléhající lublinské vládě. Nepočetné skupiny přežily v polském podzemí, u partyzánů nebo je ukrývali Poláci. Z koncetračních táborů se jich vrátilo jen několik tisíc.

A v jedenačtyřicátém také došlo k události v městečku Jedwabne, kdy jeho obyvatelé pod dohledem Němců spáchali pogrom na své židovské sousedy. Když 1. září 1939 došlo k napadení Polska Německem, veškeré polské i židovské obyvatelstvo se semklo k solidaritě a společné obraně. 

Pocit sounáležitosti ale záhy vyprchal. A když 17. září začala Rudá armáda „osvobozovat“ východní oblasti Polska, židovští občané, na rozdíl od Poláků rudoarmějce vítali, neboť se domnívali, že je uchrání před norimberskými zákony, a byla tak znovu posílena antisemitská nálada v polské společnosti, která svůj původ měla již v období po první světové válce, kdy židé byli částečně oprávněně označování za šiřitele a podporovatele komunismu zejména katolickými nacionalisty. 

Svědectví 

V městečku Jedwabne až do roku 1941 stávala na náměstí Leninova socha. Strhli ji, když sovětské okupanty v létě 1941 vytlačili Němci. Skupinu 40 židů zavraždili místní jako první. Skončili v masovém hrobě ve stodole nedaleko za městem i s hlavou Lenina. 

Vzpomíná devadesátiletý Franciszek Karwowski, jeden z posledních pamětníků. Tehdy mu bylo 12 let: „Moji kamarádi ze školy mi to všechno popsali. To jak, na náměstí muselo přes čtyřicet Židů nést v průvodu Leninovu hlavu a zpívat u toho. Němci šli z boku a Poláci je hnali." Dalších několik stovek lidí nahnal dav do stodoly a tu zapálili. 

Kdo vraždil v Jedwabnem 

„Byly prázdniny a já jsem ten den byl na vsi v Janczewku. Odpoledne se objevil nad Jedwabnym vysoký sloup černého dýmu, bylo bezvětří. Moje matka pak byla tak rozrušená, že nechtěla sníst večeři," pokračuje očitý svědek. 

Za ruské okupace Polska během 2.světivé války stály v ruské zóně sochy Lenina - Foto: Fotobanka Pixabay

Za ruské okupace Polska během 2.světivé války stály v ruské zóně sochy LeninaFoto: Fotobanka Pixabay

Pan Karwowski je přesvědčený, že místní k vraždě židovských sousedů donutili Němci. Desítky let byl na místě stodoly pomník, který tvrdil, že za smrt mohli výlučně nacisté. V roce 2000 ale polsko-americký historik Jan Tomasz Gross a později také polský vládní Institut národní paměti dokázali, že vraždili Poláci vedení starostou městečka. Německých policistů byla na místě jen hrstka a na vše zřejmě jen dohlíželi. Pro Polsko to byl před osmnácti lety lety šok. 

„Byla cítit ta napjatá atmosféra. Jedwabne je malé, bohem zapomenuté městečko, které se najednou začalo objevovat v hlavních zprávách. V sedm večer byste tady na ulici nepotkali živáčka. Všichni seděli před televizí a sledovali, co se tam o městě říká,“ vzpomíná mladý sociolog Kamil Mrozowicz, který tehdy, coby patnáctiletý chodil v Jedwabnem na základní školu. 

Autor:  Viktor Daněk
Pořad: Dopolední Radiožurnál  |  Stanice: ČRo Radiožurnál
Čas vysílání: pondělí–pátek 10:00  |  Délka pořadu: 3 hodiny  
 

Nové články v rubrice

 

Diskuse

Český rozhlas si váží názoru posluchačů a má zájem o korektně vedenou diskusi. Vyhrazuje si proto právo skrýt příspěvky, které odporují dobrým mravům, jsou xenofobní, porušují platné zákony, poškozují dobré jméno Českého rozhlasu, nebo mají reklamní charakter.

Návod na použití diskusního systému DISQUS naleznete zde.

 
tyto komentáře používají systém Disqus
 

Sledujte nás

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2018 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace