POSLECHNĚTE SI: Chlapec, pes a jedna dobrá zpráva o stavu české společnosti
Trendem naší doby je mládí a zdraví, ne každý ale této kombinace dosáhne. Dnes 17letý student Jan Vaněk má v genech nevyléčitelnou chorobu, která jej postupně připravuje o schopnost pohybu. Je to tragédie? Záleží na úhlu pohledu.
Navzdory svému onemocnění je Honza pravým dítětem internetového věku. Studuje webdesign na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Plzni, poslouchá muziku a zajímá se o filmy. S nemilosrdnou realitou se musel vyrovnat v 11 letech, kdy přestal definitivně chodit.
Přátelství asistenčního psa umí hory přenášet
V tomto těžkém období získal přítele, který s ním jeho úděl nese dodnes. Asistenční pes Sony umí nejen nosit předměty, otevírat a zavírat dveře, přivolávat jiné osoby nebo svlékat ponožky, ale je vycvičen i pro canisterapii, která pánovi přináší citelnou úlevu.
Sony je s Honzou na každém kroku a neopouští ho ani ve škole. Jako profesionál musel ovšem oželet některé psí radosti. Je kastrovaný, nesmí plavat a musí ovládat přirozené impulzivní chování, včetně hlasových projevů a svobodného psího očichávání.
17letý student Jan Vaněk trpí Duchennovou formou progresivní svalové dystrofie, která ho upoutala na invalidní vozík. Jedná se o vrozené degenerativní onemocnění, způsobené absencí dystrofinu. Postihuje téměř výhradně chlapce, v průměru jednoho ze 3500. Děti se rodí s normální schopností pohybu, ale rostoucí deficit dystrofinu jim postupně vyřazuje svaly z provozu. Současná medicína umí jen tlumit příznaky a poněkud zpomalovat průběh choroby.
Odměnou je mu stálá přítomnost pána, jeho pochvaly a permanentní hra. Protože Sony vnímá své asistenční úkony jako zábavu. Nadto i pes ocení láskyplné prostředí sehrané rodiny.
Tahle rodina čelí výzvám s humorem
Otec Honzy denně dojíždí za prací z Třemošné do Prahy, aby umožnil manželce zůstat doma s nemocným synem. Václav Vaněk je srdcem motorkář, ale milovanou motorku vyměnil za auto, aby mohl syna vozit na výlety. Projezdil s ním Čechy, Evropu i kus Ameriky, vynesl jej na Sněžku, kam se vozík nedostane.
Překážky vnímá jako výzvu a problémům čelí s humorem. V tom je Honza stejný. O to lépe unáší máma Monika každodenní starosti. Ale v rodině Vaňkových není nikdo na nic sám. S péčí o domácnost i Sonyho vydatně pomáhá mladší Honzova sestra Bára, reprezentantka DHC Plzeň a žákovská mistryně republiky v házené.
Dobrá zprávy o stavu české společnosti
Při natáčení jsme se setkali s řadou lidí z okolí Honzy a jeho rodiny. Všechny charakterizovala nezištná vůle k pomoci. Ať to byli trenéři a pracovníci ze společnosti Pomocné tlapky, kteří svým psím a lidským klientům poskytují celoživotní přátelské zázemí, dobrovolnice Pavla Krausová, nezisková organizace Parent Project či občanské sdružení Exodus.
Bez těchto a dalších nejmenovaných pomocníků by se život Honzy Vaňka a jemu podobných odvíjel jinak. Většina z nich by si například nemohla dovolit pořídit asistenčního psa, protože stát poskytuje dotaci na psy pouze nevidomým.
Příběh Honzy a Sonyho je příkladem solidarity. Přináší také dobrou zprávu, že občanská společnost v naší zemi je ve skutečnosti mnohem lepší než její mediální obraz.
Zvláštní poděkování za péči patří lékařům a zdravotníkům z pražské Fakultní nemocnice Motol, v níž jsme pořídili záběry z Honzovy hospitalizace.
