Před 49 lety vojska Varšavské smlouvy okupovala Československo. Objevují se nová fakta o obětech

Už je to skoro půl století od událostí srpna 1968. O okupaci před 49 lety začal vysílat pět minut před druhou hodinou v noci Československý rozhlas. I po tak dlouhé době se ale objevují doposud neznámá fakta a detaily o obětech. Píše o nich v nové knize Okupace 1968 a její oběti.

Vojska Varšavské smlouvy a Češi naklonění okupaci se snažili získat kontrolu nad vysíláním. Už po jedné hodině se do rozhlasu dostavila skupinka pracovníků StB. Ta důležitá zpráva s prohlášením k lidu se vysílala před druhou hodinou, protože v roce 1968 vysílání běžně končilo právě ve dvě a byla snaha tak zajistit odvysílání této zprávy ještě v době, kdy byla naděje, že někdo poslouchá.

Vysílače nechal vypnout ředitel spojů Karel Hoffmann. Okupantům se podařilo na Slovensku pouštět místo vysílání bratislavského rozhlasu program z Moskvy. Z území NDR se pak ozývala stanice Vltava, která špatnou češtinou obhajovala vstup vojsk Varšavské smlouvy.

Čtěte také

O okupaci Československa státy Varšavské smlouvy se i po takové době objevují nová fakta a podrobnosti. Obsazování Československa si od srpna do prosince vyžádalo 137 civilních obětí.


Oficiální Československý rozhlas nicméně vysílal dál po drátě, postupně se ale podařilo vysílače znovu zapnout. Rozhlasáci ale museli vysílat z improvizovaných studií. Kromě pražského programu se takto vysílalo i v některých regionech

Právě o tom pojednává i nová kniha Okupace 1968 a její oběti, kterou představilo autorské duo Ivo Pejčoch a Prokop Tomek, oba z pražského Vojenského historického ústavu. „Našli jsme některé nové případy obětí v archivech, další novou skutečností je rozšíření životních příběhů lidí,“ vysvětluje Prokop Tomek.

Při práci na knize autoři mluvili s příbuznými obětí, jádro práce ale spočívalo především v prohledávání archivů. „Doba byla velice nepřehledná, neexistuje standardní dokumentace, jaká existovala u dalších obětí okupace z dalších desetiletí,“ říká.

Okupace mnohým změnila život

V noci na 21. srpna 1968 obsadili Československo vojáci pěti zemí Varšavské smlouvy. Převážnou část okupačních sil tvořily sovětské jednotky. Přijížděly většinou přes hraniční přechody, do Prahy se ale tanky dostaly díky letadlům. Nové, čerstvě vybudované ruzyňské letiště tak zažilo neslavnou premiéru.

„Přistávaly po minutách, celou noc tanky vyjížděli ven z letadel a přes vrátnici to už jelo na Prahu,“ vzpomíná situaci na ruzyňském letišti Karel Dvořák, tehdy vedoucí dispečerů.

Sovětská letadla přivážela vojáky a materiál celou noc i další den, okupanti odřízli letiště od světa, civilní provoz mohlo obnovit až posledního srpna, a to pod dohledem sovětského důstojníka. Po roce zbavili funkce vedoucího dispečerů Karla Dvořáka nikoliv sovětští vojáci, ale čeští normalizátoři.

„Stále mám pocit křivdy za to, co jsem tady na tom letišti za deset let vybudoval,“ říká 90letý Dvořák, který dění na letišti stále sleduje.

autoři: jas , jch , mkk
Spustit audio