Příběh dvou filmů. Svět podle Daliborka zamířil do archivu, Markéta Lazarová na filmový pás
Před pár týdny měl premiéru a už je v archivu. Řeč je o dokumentu Svět podle Daliborka, který měl světovou premiéru v červenci na karlovarském filmovém festivalu. Před několika dny dorazil film také do Národního filmového archivu, který pečuje nejen o historické snímky, ale i o ty nejnovější.
Svět podle Daliborka aneb portrét něžného neonacisty zamířil po karlovarské premiéře nejen na plátna kin, ale v jedné kopii i do archivu. Jak vysvětluje vedoucí digitální laboratoře Jonáš Svatoš, každý producent filmového díla, které se objeví v české kinodistribuci, musí poslat do Národního filmového archivu jednu kopii pro zachování do budoucna.
„Před dvaceti lety se do archivu dostávala díla ve fyzické podobě, dnes je veškerá kinematografie výhradně digitální, posílají se tedy data. Zabýváme se tím, jak data bezpečně převést a uložit,” popisuje Jonáš Svatoš.
Zatímco třeba nejstarší Kříženeckého filmy jsou na filmových pásech, ty nejnovější vypadají úplně jinak. Péče o ně je ale skoro stejná. „Data jsou efemérní, i tak musíme řešit jejich fyzickou podobu. Ta byla v historii různá, vzpomeňme na VHS, DVD a podobně. Dnes data ukládáme v datových úložištích.”
V labyrintech chodeb si tak můžete představit uzavřené místnosti, kde se data filmů uchovávají. Podobně jako filmové pásy. „Filmy už neleží na policích, ale v discích, které se točí a my k nim přistupujeme přes počítačové systémy,” dodává Jonáš Svatoš.
Z filmového pásu na jedničky a nuly. A zase zpět
Úkolem digitální laboratoře je zkrátka ochránit každou jedničku a nulu z dat, která z filmu dnes existují. Tyto jedničky a nuly se ovšem dají vrátit na hmatatelný filmový pás zpátky. To je i případ Markéty Lazarové, legendárního snímku Františka Vláčila s Magdou Vášáryovou v hlavní roli.
Markéta Lazarová původně vznikla na filmovém pásu, aby se o mnoho let později dočkala digitální rekonstrukce. V této upravené podobě měl film světovou premiéru před šesti lety na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech.
A ještě později se po digitalizaci znovu vrátila na na filmový pás. „Nicméně se jedná o archivní verzi, která je u nás uložená. Dál se s ní nepracuje,” vysvětluje Jonáš Svatoš.
Jak konkrétně to vypadá? „Existuje přístroj, který digitální záznam znovu dokáže převést na filmový pás. Ten se pak zpracuje stejným fotochemickým procesem jako v době, kdy se točilo pouze na film,” upřesňuje.
Tento zpětný proces ale je finančně značně náročný, takže se běžně u filmů nedělá.
