Prvňáčci se na třídního učitele těší. Za komunismu byly jen samé učitelky, říkají rodiče

20. leden 2016
Příběhy Radiožurnálu

Už příští týden si děti ponesou domů pololetní vysvědčení. Pro prvňáky to bude další velká událost od prvního září. A velký okamžik to bude i pro třídního učitele Českobudějovické Waldorfské školy třicetiletého Ondřeje Suchana.

Prvního září, za pět minut 8. To je čas, kdy Ondřej Suchan startuje svou kariéru v první třídě. V zaplněném školním dvoře se Ondřejova nervozita lehce ztratí. V mumraji vyjukaných tváří budoucích prvňáků a vlahých úsměvů jejich rodičů.

Například malá Rozárka přiznává, že se do školy těší. „Že má třídního učitele, to mne nadchlo, protože my jsme měli za komunistů učitelky, a nepamatuji si, že by byl třídní, takže se hrozně těšíme,“ vysvětluje matka Rozárky.

Ondřej Suchan už se ptá prvňáčků, zda jsou všichni, a rozsedává je do lavic. „Dobrý den, prvňáci, rodiče, prarodiče a milí přátelé,“ vítá všechny ve třídě. Poté, co každému ze svých 23 žáčků potřásl rukou a usadil je do lavic, poděkoval rodičům za veškerou pomoc, zůstal Ondřej Suchan sám se svou novou první třídou.

Třídní učitel se chystá i na návštěvy domů

Co přesně se dělo za zavřenými dveřmi, nevíme, ale při čekání na školní chodbě nám prozradila jedna z maminek, že pana třídního učitele stihla poznat už během prázdnin. „Měli jsme s ním jednu třídní schůzku, a pak byl seznamovací výlet. A nadchlo mne, že nás prosil, abychom ho zvali k nám domů,“ pochvaluje si s tím, že se těší, až přijde k nim do dílny.

Nejdříve se divila, že její Rozárka sedí mezi samými chlapečky ze všech stran. „Pak jsem si uvědomila, že s tím mužským egem vychází stejně nejlépe, takže jsem spokojená. Za třídního má chlapa, a okolo má chlapečky,“ usmívá se.

autor: Ivan Studený
Spustit audio