S Hospodou na mýtince zažili tragická představení. Nakonec hra dosáhla největšího počtu repríz
Věřili byste, že v počátcích Divadla Járy Cimrmana publikum chtělo lynčovat režiséra? V dnešním úryvku ze Zvukové kroniky Divadla Járy Cimrmana, kterou připomínáme v souvislosti s už padesátou sezónou divadla, se vracíme do roku 1970.
Na zasedání Ústředního výboru KSČ byl odvolán Alexandr Dubček a moci se chopil Gustáv Husák. „To jsme netušili, jen jsme si všimli, že v hledišti je pořád nějaký šum,“ vzpomíná na archivní nahrávce Ladislav Smoljak.
A aby toho neštěstí nebylo málo, tak zřejmě hořelo rozhlasové studio v Karlíně. „Prostě to byl nešťastný večer,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. Navzdory nepříznivému začátku se však Hospoda na mýtince stala nakonec „šťastnou hrou“, jak hodnotí zpětně Zdeněk Svěrák. Dosáhla největšího počtu repríz.
S Hospodou na mýtince zažili členové souboru i veselé momenty. Třeba když se jakýmsi nedopatřením hrála i jako představení pro školáky. Anebo naopak tragické, to když se před představením ve Františkových Lázních na plakátě objevilo: Hospoda na mýtince – opereta s výpravou a kostýmy z Prahy. Napsal Jára Cimrman.
„Lázeňští hosté, což v té době byli většinou zemědělci, si asi řekli, že to bude něco jako Jára Kohout. A šli na klasickou operetu,“ vzpomíná na divadelní debakl Zdeněk Svěrák. Nespokojení diváci se dožadovali vrácení vstupného a chtěli mluvit s režisérem. „Ale oni mě statečně nevydali,“ smál se Ladislav Smoljak po letech.
„Horší představení jsem nezažil,“ shrnuje Zdeněk Svěrák. Ovšem ještě horší bylo pro Miloně Čepelku. „Ten se den předtím v Chebu oženil a na toto představení pozval celou nevěstinu rodinu. Museli si myslet, že si vzala nějakého blázna.“
