Snad se jednou přestaneme zabíjet, říká Rawan, Izraelka s palestinským srdcem

„Když chci navštívit bratrance, sestřenice a další příbuzné na palestinské straně, musím vždy projít přes kontrolní stanoviště. A stejně tak i když se vracím zpět do své země. Je to složité,“ svěřuje se mi Rawan, osmnáctiletá dívka, která, jak mnozí její příbuzní říkají, žije na druhé straně zdi.

Bydlí totiž v obci Barta´a, kterou izraelská bezpečnostní bariéra oddělila od Západního břehu Jordánu, kde žije většina Palestinců. Rawan je ale, jak sama s úsměvem říká, napůl Izraelka.

„Matka mého otce mu podle tradice vybrala nevěstu. A tou byla Arabka z Izraele. Takže se seznámili a vzali se,“ povídáme si, zatímco se procházíme ulicemi města Barta´a. Kolem nás projíždějí auta se žlutými izraelskými poznávacími značkami i vozy se zelenými espézetkami vydanými palestinskými úřady.

Realita, se kterou se Rawan naučila žít. „Jsem izraelskou občankou, mám izraelský pas, takže mohu cestovat, kam chci, po celém světě. Prostě sednu na letadlo a letím. Je to fajn. Na druhé straně mne však trápí, když si vybavím své palestinské kamarády, kteří bez povolení nemohou ani do Izraele,“ popisuje.

Všichni jsme si rovni

Podobně rozpolcená se často cítí i s kamarády a spolužáky, jedni si stěžují na Izraelce, druzí zase na Palestince. „Většina mých izraelských přátel nemá Palestince v lásce. Možná je to kvůli bezpečnostní zdi, která nás rozděluje, a oni si prostě myslí, že Izraelci znamenají něco víc. S tím ale nesouhlasím, všichni jsme si rovni,“ podotýká Rawan, která se v budoucnu chce stát lékařkou.

Jejím největším snem je však mírové soužití Izraelců a Palestinců. „Je to těžko splnitelný sen, ale doufám, že jednou tak budeme žít. Že se navzájem nebudeme zabíjet, že nebudeme válčit a naopak že spolu budeme vycházet,“ dodává Rawan. Izraelka, jejíž srdce je prý ale palestinské.