Spokojenost teče na Szigetu proudem, hlásí z Budapešti reportér Radiožurnálu

11. srpen 2017

Na Sziget jsem přijížděl s tím, že musím vidět Pink a Dubioza Kolektiv. Oba koncerty byly na programu ve středu, hned na úvod, a ve čtvrtek jsem pak nechtěl přijít o Jamieho Culluma a Biffy Clyro. Středa vyšla napůl, ale čtvrtek byl stoprocentní. Takže už teď můžu říct, že jsem spokojený. Spokojenost ze mě doslova teče proudem.

Když prší, lidé remcají. Když je vedro, remcají také. Vybrat ideální počasí na festival je prostě alchymie. Stěžovat si na déšť za první půlku letošního Szigetu vážně nikdo nemůže, teploty se celkem nemilosrdně drží nad třiceti stupni, a i když třeba ve čtvrtek v podvečer začalo na Dunaji pofukovat, stále bylo parno. Takové počasí samozřejmě ovlivní i ochotu lidí stoupnout si ve čtyři odpoledne pod pódium a hodinu a půl poslouchat a tančit. Zvlášť když pod vámi po několika minutách pohupování se do rytmu zůstává na prašné zemi mokrá louže potu.

Své by o tom mohl říct Jamie Cullum, kterému přibývalo publikum úměrně s tím, jak se posouval stín vrhaný hlavní scénou – to znamená, že začínal jen s pár stovkami fanoušků. Tom Odell, který na pódium vyběhl hned po něm, už měl přece jen výrazně větší návštěvu. Stín zkrátka táhnul skoro víc, než hudební produkce. Popravdě bych se ale jako fanda Jamieho Culluma vůbec nezlobil, kdyby se časy těchto dvou zpěváků prohodily. Jamie předvedl opět výbornou show, ve které kombinoval tradičně hned několik žánrů od jazzu až po taneční muziku. A i on sám by se asi raději viděl na pódiu o pár hodin později – rozloučení Good night! (hezký večer), které vzápětí se smíchem opravil na Afternoon (odpoledne), tak hezky po freudovsku naznačilo, že ani zpěvák a pianista není moc zvyklý hrát tak brzo a pro tak málo lidí.

Reportér Vojtěch Koval v Budapešti na festivalu Sziget 2017

Do stanu snad radši ani ne

To kapely na druhé scéně – obrovském šapitó pro několik tisíc lidí – se sice většinou nemusely trápit nedostatkem obecenstva, vzduchu ale dostávaly pomálu. Jít si poslechnout The Vaccines byl poměrně náročný zážitek, ve stanu totiž bylo už na začátku jen těžko dýchatelno, což se samozřejmě s narůstajícím počtem posluchačů ještě zhoršovalo. Sednout si vedle šapitó a poslouchat trošku zdálky tak nebyla vůbec špatná varianta.

Čtěte také

O to větší radost jsem měl z toho, že skotští Biffy Clyro hráli na hlavní scéně, v době, když už padala tma a díky tomu i teplota (i když je o málo). To, že zpěvák Simon Neil neměl své tradiční bílé kalhoty, bylo překvapení. To, že Biffy f*****g Clyro dokázali uchvátit a roztančit plnící se pláň před hlavní scénou naopak tak překvapivé nebylo. Pro mě to byl asi nejlepší concert dosavadního průběhu, a to Pink nasadila laťku hodně vysoko.

Marihuanový dýchanek

Wiz Khalifa na Szigetu 2017

Někde v hloubi pod tou pomyslnou laťkou se pak velmi klidně posadil rapper Wiz Khalifa. Papírvě byl headlinerem čtvrtečního program a přilákal před hlavní scénu suverénně nejvíc lidí (i když Pink měla víc posluchačů). Kromě obrovského marihuanového listu v různých podobách na LED Obrazovkách toho ale o moc víc nepředvedl.

Jednou mě rozesmál, když do publika házel obrovské nafukovací jointy, jinak jsem ale spíš en nevěřícně kroutil hlavou nad tím, že často jako by ani nebyl schopný dokončit myšlenku, kterou mezi písničkami načal. Poslechem několika skladeb jsem si odškrtnul Khalifu ze seznamu nutných zastávek na Szigetu a utekl jsem na už zmiňované Vaccines.

Druhý den na Szigetu pro mě byl konečně plnohodnotný, pokud jde o hudební zážitky, a velmi nadprůměrný co se týče objemu potu. S vedrem se každý vypřádává po svém a tak po vás protijducí lidé někdy stříkají vodu z pistolek, někdo zase vyhledává rozprašovače vody, které jsou tady na několik místech.

PLáž u Dunaje (Sziget 2017)

Trochu zklamaní můžou být ti, kteří se vydají na Sziget pláž na břeh Dunaji v očekávání, že se třeba ponoří do chladné vody. Popravdě ani nevím, jestli je chladná, protože dostat se do vody je dost zásadní problem. Organizátoři každý rok ohraničují pláž ve vodě pletivem, aby to Szigeťany nelákalo zkusit přeplavat Dunaj se zrádnými proudy. Tentokrát ale nechali volných jen někoik metrů čtverčních vodní plochy. Vody je v nejhlubším místě zhruba po kolena. Zkrátka bezpečnost především. Místo toho se tu ale možná někdo utopí ve vlastním potu. Horké počasí totiž zřejmě vydrží až do konce festivalu.

autor: vok
Spustit audio