V Champagni začala tvrdá práce na vinicích

17. září 2009
Zblízka

Desítky tisíc lidí ve vinicích - taková je Francie dnešních dnů. Francouzi každoroční očekávají vinobraní s velkým napětím. Zahájit sklizeň hroznů, nebo počkat ještě chvíli? Nastala už optimální situace? Finanční krize poznamenala letošní rok i na vinicích, kde se o práci hlásí nezaměstnaní i důchodci. Jak vypadá pravé vinobraní v kraji Champagne?

Jsme nedaleko městečka Le Mesnil sur Orger a končí typický den sklizně. Kolem mě je asi osm lidí, většinou z Portugalska, kteří tu celý den tvrdě pracovali. Za malou chvíli mají padla.

Vinice patří doméně Gonet Sulcova, která každoročně produkuje 120 až 130 tisíc lahví šampaňského. Panuje tu celkem veselá nálada. Bodejť by ne, když se končí. Navíc Portugalci jsou veselí a celkem otevřeně si dělají legraci ze svých francouzských kolegů. Za chvíli začnou chodit duchové, říkají jim a naráží tak na to, že ve vesnicích kraje Champagne prý už po deváté hodině nepotkáte ani živáčka.

Zvou mě na malý drink. Základnu mají ve velkém plechovém hangáru, kde denně obědvají. Všimnou si, že si prohlížím pavučiny na stropě, a se smíchem tvrdí, že uklízečka zrovna dnes zapomněla uklidit. Otevřou láhev šampaňského, které jim velkoryse pro jejich potřebu dodávají přímo z domény, a připíjíme si na zdraví.

Mnozí z nich sem jezdí každoročně. "Jsem kousek od Lisabonu, ze Setubalu. Jezdím sem už devátým rokem, mám možnost si něco vydělat, ale líbí se mi hlavně zdejší atmosféra. Děláme si legraci z Francouzů, že na ně narazíme v baráži o postup na fotbalové mistrovství světa. Velmi dobře spolu vycházíme, známe se dlouho," říká mi jeden z brigádníků.

Jeho šéf se připojuje: "Jsem tady už patnáctým rokem. Jeden můj známý mě doporučil. Pracujeme od sedmi hodin až do večera, ale někdy začínáme už ve čtyři hodiny ráno. Jednou se mi stalo, že jsem skončil až v noci a spal jen několik hodin. Dá se to však vydržet. Tady pracujeme tak dvanáct dní. Přemisťujeme 200 přepravek, každá má padesát kilo."

Celá parta má důvod ke spokojenosti. Sešla se tady v podobném složení jako v loňském roce, což je nezvyklé. V důsledku finanční krize totiž vinaři najímají stále méně brigádníků a dávají práci důchodcům a nezaměstnaným přímo z Francie, kteří by se ještě před lety nad touto prací ušklíbali. V některých doménách se jim prý přihlásilo na vinobraní o 300 lidí více, než potřebovali.

Vracím se do Epernay, kde doména Gonet Sulcova sídlí. Majitelky Libuše Šulcové se ptám, jak bude letošní rok vypadat. "Vypadá to, že letošní rok bude mít hodně, hodně cukru. Když začalo vinobraní, tak víno mělo takových 10,5, což je skoro moc. Ale má i kyselost, takže bych řekla, že se to tak nějak dá dohromady. Kdyby nemělo kyselost, tak by to bylo hrozné. Co do kvantity, tak o tom nemá cenu ani mluvit, protože máme dovolenou určitou kvantitu. To je upraveno enterprofesí. To si rozhodla enterprofese před vinobraním, protože je krize a nákupčí se asi vyčerpali z prostředků, řekněme to takto laskavě, a přestali nakupovat," řekl majitelka.

Není úplně obvyklé, aby cizinec pronikl do uzavřeného kruhu šampaňských domů. Když se před 40 lety mladá Libuše zamilovala do svého budoucího manžela, pana Goneta, netušila, že od té doby se šampaňské stane jejím životem. Zvláště když několik měsíců po tomto setkání přijely do Československa tanky.

Dnes už manželé přenechávají stále více řízení domény svým dětem. Yan Alexander mi vysvětluje, proč je důležité, aby hrozny šly do lisu co nejdříve poté, co je přivezou z vinic. Jinak začnou usychat. Pak se procházíme ve sklepě a ukazuje mi, jak probíhá fermentace. V každém ze sudu je jiná teplota.

"Bylo těžké šampaňskému porozumět?" vracím se k paní Libuši. "Je to složité, ale člověk k tomu už musí mít vztah. Někdo se to nenaučí třeba nikdy, protože se štítí země a podobně. K zemi jsem měla vždycky vztah. Když jsem byla malá, tak jsem si vždycky zpívala: Až já budu velká, bude země selka. To se mi nevyplatilo," vypráví se smíchem na rtech.

V doméně zaměstnávají v současnosti osmdesát lidí. Všichni vypadají unaveně. Spí jen pár hodin, protože vědí, že nejdůležitější je dostat hrozny z vinic. Pak už záleží na každém vinaři, co dokáže vytvořit. Všichni spoléhají na počasí a na dobré brigádníky. A pokud se výstižně říká: tady je práce jak na vinici, tak v období vinobraní to platí dvojnásob. "To je pravda, je to tvrdé, opravdu tvrdé," potvrzují sami sběrači.

mapa
Zvětšit mapu - okolí Le Mesnil sur Orger >>>
autor: jšm
Spustit audio