V železné oponě se objevila trhlina. Přes maďarské hranice se v roce 1989 utíkalo na Západ
Před 25 lety pootevřelo Maďarsko své hranice do Rakouska. Řadě občanů Německé demokratické republiky umožnilo, i když zatím stále nelegálně a v rozporu se svými závazky, odejít na Západ. První trhlina v maďarské části železné opony mezi blokem komunistických zemí a zbytkem Evropy se objevila už v květnu 1989. Tehdy Budapešť začala odstraňovat signalizační zařízení na hranici s Rakouskem.
„Byl jsem hrdý na to, že jsem Maďar, ale dost jsem se styděl za rok 1968. A teď to bylo obráceně – z maďarské strany přišlo pootevření hranic. Tím pádem mohli všichni utéct,“ vzpomíná pan Béla, který od konce 60. let žije v Praze.
Zprávu o zrušení hraničního pásma na maďarsko-rakouské hranici vysílal i Československý rozhlas: „Ke vstupu do těchto oblastí už není nutné zvláštní povolení. Jak sdělilo maďarské ministerstvo vnitra, příslušníci pohraniční stráže zpřísní svou činnost na hranicích, budou pokračovat v kontrole dokladů a zabezpečování nenarušitelnosti státních hranic.“
Otevírání hranic byl signál světu, myslí si historik
Uvolnění mezinárodní politiky prosazovali reformní komunističtí politici v Maďarsku. „Maďarsko 80. let bylo zemí, která se projevovala samostatně. Navázala styky s Jižní Koreou, byla členem některých mezinárodních organizací, zatímco ostatní země východního bloku se jimi staly až po roce 1989,“ popisuje historik Oldřich Tůma, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny. „Otevírání hranic byl signál světu, že se situace v Maďarsku mění,“ dodává.
Maďarský postup znamenal, že se komunistické režimy už přestávají podporovat. „Do roku 1989 pomáhaly ostatní země těm, kteří měli problémy. Teď už však bylo zjevné, že třeba Maďarsko se snaží o vlastní zahraniční politiku,“ přibližuje Oldřich Tůma.
Prostupnější hranice byla velkým pokušením pro občany NDR, kteří se přes Československo, Maďarsko a Rakousko dostávali do západní části Německa. Jejich exodus nakonec vedl k pádu Berlínské zdi, symbolu rozděleného světa.
