Vymrskané, nervní i umučené ve škole. Víte, jaké víno nejčastěji pijete?
Rozhovory o vínu můžou připomínat literární dílo. Vinné názvosloví totiž používá květnaté výrazy. A v minulosti byly ještě zajímavější, jak připomíná Bogdan Trojak. Kdo z vás si dokáže představit, jak chutná nervní víno nebo nápoj umučený ve škole?
Praha pije víno. Ale ona ho nejenom pije, ale také o něm hodně mluví. Pořád víc lidí se o víno zajímá, degustuje ho a snaží se jej výstižně a zároveň krásně slovy popsat.
Je známo, že víno má rádo, když se o něm mluví. A aby se o něm hovořilo hezky, vzniklo nádherné vinařské názvosloví. Zlatou éru zažilo vinné výrazivo za první republiky. Tehdy ještě neexistovali žádní sommelieři, ale pouze důstojní sklepníci. Neexistovali ani degustátoři. Místo nich ochutnávali víno soustředění koštéři.
O svěžím víně se neříkalo, že je fresh, ale že je nervní. Když se posuzovalo víno, které bylo nedávno stočeno ze sudu do lahví, říkalo se o takovém moku, že je vysvlečený. A v případě, že sklepmistr víno znehodnotil přehnanými technologickými zásahy, pronesla se věta: Víno bylo umučeno ve škole.
Takovému vínu, poznamenanému četnými manipulacemi ve sklepě, se říkalo rovněž vymrskané. Víno s vůněmi suchého podzimu se označovalo jako slunečné. A víno kometové bylo víno tak vzácných jakostí, jak vzácně se objevuje kometa na obloze.
Je jasné, že nad kometovými víny převažovala vína každodenní, která nebyla pokaždé lahodná. Takovým nedobrým, velmi kyselým vínům se říkalo tříchlapská, punčochová nebo korouhevní. Není vám jasné proč?
Tříchlapské víno se lije pijákovi do hrdla. A aby se nebránil, drží jej další dva. Punčochové víno stáhne všechny díry na punčoše, když se jím děravé punčochy polejí. A korouhevní je tak kyselé, že stáhne bez obsílky všechny rezervisty k plukovnímu praporu.
Tak krásně a vtipně se o vínu nejenom v metropoli mluvilo a snad i mluvit bude, protože Praha pije víno.
