Za 500 i za 1 500. Při nákupu volně prodejných léků se opatrnost vyplatí
Představte si, že vám v lékarně nabídnou dva různé léky. Oba mají stejný podíl účinné látky, jenže jeden stojí 500 korun a druhý 1 500 korun. Znamená to, že je ten dražší automaticky i kvalitnější? To neplatí vždy.
Zatímco u léků na předpis dnes panuje velmi přísná státní regulace, u volně prodejných přípravků mají lékárny daleko větší svobodu.
„Cena volně prodejných léků se řídí běžnými tržními mechanismy. Každá lékárna může zvolit vlastní marži a neexistuje žádný cenový limit,” vysvětluje Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu.
Zodpovědnost má zákazník
Nechce-li zákazník naletět na přemrštěnou cenu, měl by se k lékům chovat podobně jako k potravinám. „Alespoň při nákupu," radí Dvořáček.
„Obejděte si pár lékáren a porovnejte ceny,” doporučuje. „Podívejte se i na obsah účinné látky, její množství se totiž může v jednotlivých přípravcích lišit. A nebojte se zeptat i lékárníka.”
Ale opatrně. Každá lékárna se chová jako obchod, který má svou marži a své zájmy. U volně prodejných léků je tedy zodpovědnost vždy v prvé řadě na zákazníkovi.
