Záhadné surrealistce Toyen by bylo 115 let. Pseudonym jí vymyslel Jaroslav Seifert
Tajemstvím obestřená umělkyně, občanským jménem Marie Čermínová, se narodila 21. září. 1905. V roce 1923 přijala pseudonym Toyen, začala se stříhat na krátko, psát dopisy v mužském rodě a oblékat se jako muž. Nosila ruce v kapsách a v koutku úst jí ležérně visela nezbytná cigareta. Své soukromí však provokativní umělkyně, nechávající okolí spekulovat i o své sexuální orientaci, přísně tajila po celý život.
O původu jejího pseudonymu, stejně jako o jejím díle plném hádanek, se vedou diskuse dodnes. Ve svých vzpomínkách se však k autorství pseudonymu přihlásil Jaroslav Seifert. Podle jeho slov, ve chvíli kdy Marie Čermínová hledala pseudonym pod své obrazy na výstavu, napsal tiskacím písmem slovo TOYEN jen tak na ubrousek v kavárně a ona jméno přijala.
Záhy po skončení 1. světové války se zapsala tehdejší dělnice ve výrobně mýdla ke studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V ateliéru dekorativní malby však nebyla spokojená. V létě 1922 školu opustila a odjela na prázdniny na ostrov Korčula, kde došlo pro její osobní i umělecký život k osudovému setkání s Jindřichem Štýrským.
Jejich úzký vztah trval až do umělcovy smrti. Spolu ním již v roce 1923 poprvé vystavovala v pražském Rudolfinu. O rok později se oba stali členem výtvarné sekce Devětsilu sdružujícím avangardní umělce, v němž Toyen, jako jediná žena, měla výjimečné postavení.
Z Paříže přes Prahu do Paříže, již navždy
Vliv francouzských umělců působil na Toyen již na studiích, ale návštěva Paříže v roce 1925 dala její tvorbě nový směr. Spolu se Štýrským se zúčastnili výstavy L´Art d´aujord´hui a obraz Přístav od Toyen zakoupil francouzký šlechtic a významný podporovatel umění vikomt Charles de Noailles. O rok později již Štýrský a Toyen uspořádali výstavu ve vlastním atelieru a v Paříži se usadili na několik let.
Pařížký pobyt se bezpochyby podílel na postupném odpoutání se Toyen od poetismu a s tím spojeného artificielismu. Směřování k surrealismu ji v roce 1934 přivedlo k podpisu manifestu o založení Skupiny surrealistů v ČSR. Po první velké surrealistické výstavě v Praze pak s Nezvalem a Štýrským znovu odcestovala do Paříže, kde se setkali s řadou významných surrealistických malířů, mezi nimiž byli i například Max Ernst nebo Salvador Dalí.
V době protektorátu, kdy umělecký život v Praze skomíral, se Toyen stáhla do ústraní. Se svou sestrou se usadila v malém žižkovském bytě spolu s básníkem a výtvarníkem Jindřichem Heislerem, jehož do konce války odvážně ukrývala před transportem do koncetračního tábora. Spolu s ním pak krátce po válce vyvezla do Paříže nejen pozůstalost Jindřicha Štýrského, jenž v roce 1942 zemřel, ale i své obrazy.
S Prahou se rozloučila samostatnou výstavou a v předtuše neblahých změn v roce 1947 odjela navždy. Uplatnit se ve Francii jí pomohly někdejší kontakty, přátelství s André Bretonem, ale také Ferdinand Peroutka. Věnovala se významně i lustrátorské tvorbě, uspořádala řadu samostatných a účastnila se mnoha kolektivních výstav.
Na Prahu ale nezapomněla, což dokládá její cyklus Pražská domovní znamení. Do konce života stále pracovala a uchovala si svébytnou uměleckou originalitu. Zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Pohřeb se konal za účasti nejbližších přátel na pařížském hřbitově Batignoles, kde leží i její přátelé: Jindřich Heisler, André Breton a Benjamin Péret. Někdejší Československý tisk její umrtí přešel mlčením.
V současnosti se díla Toyen prodávají nejlépe z českých malířů. mezi nejdražšími bohemiky na zahraničních aukcích za první pololetí 2017 obsadily její obrazy Na rozcestí ticha a Čtvero živlů první dvě místa, jejich cena v obou případech překročila hranici čtyř set tisíc eur.
