Židovská komunita v Tunisku s muslimy dobře vychází. Na ostrově Džerba oslavila konec Pesachu
Večerními modlitbami skončil týdenní židovský svátek Pesach. Zbožní věřící si od rabína mohli koupit zpět své kynuté jídlo, které je během Pesachu zakázané. Slavilo se také v Tunisku. Jedna z posledních židovských komunit v arabském světě žije na ostrově Džerba a čítá pár tisíc lidí. Tuniští židé se ale nevzdávají. Mnozí z nich svou budoucnost spojují i nadále s touto malou arabskou zemí.
„Tyhle macesy jsou speciální, jsou naše, vesnické. V peci topíme olivovým dřevem. A chtějí je až v Jeruzalémě, hlavně tedy tamní židé původem odtud, z Džerby,“ říká Ezekiel Haddád, který mě provází po židovské čtvrti Hára Kabíra, neboli Velkém Ghettu.
A je to ghetto úplně ukázkové, místy až takové středověké, oproti jiným čtvrtím tady ve městě Húmt Súk jsou tu úzké uličky, potloukají se po nich rozjívení kluci s jarmulkami na hlavách a vchody do domů zdobí Davidovy hvězdy a obrázky menory, tedy židovského svícnu.
Právě všudypřítomné děti a mladí jsou příslibem, že unikátní židovská komunita v Tunisku snad hned tak nezanikne. Ročně se tu narodí několik desítek dětí.
Hára Kabíra na Džerbě je živým skanzenem odcházející tradiční blízkovýchodní společnosti
„Určitě bych chtěl, aby moje děti zůstaly na Džerbě. Dokonce různá izraelská média se mě ptala, proč neudělám aliju, proč neemigruju do Izraele. A že by se tam o mě postarali. Odpověděl jsem jim, že člověk nemůže takhle měnit svůj život, když tady má kořeny sahající tisíce let zpátky,“ říká.
Také pro zdejší muslimy je soužití se židovskými sousedy naprosto přirozené. „Mezi námi a židy tady není vůbec žádný problém. Jsou to Tunisané, jako my. Mám mezi židy kamarády, vždyť jsem s nimi v naší čtvrti vyrůstal a chodil s nimi do školy,“ říká mi během cesty místní taxikář.
