Uvidíme se na svahu, ve stopě nebo v hospodě pod kopcem
Dlouhé putování zasněženou krajinou mezi téměř okultní zážitky. S plným batohem v mrazu, větru, hlubokým sněhem a s vidinou rozpálených kamen a hrnku horkého čaje v nějaké horské chalupě. Tak tohle se mi tuto zimu zřejmě nestane, protože bych s takovým monotematickým záměrem ve vysílání dlouho nevydržel. Ale bylo by to pěkné…
Tak si alespoň představuji, že se při troše štěstí dostanu do indiánské sauny někde u zamrzlého rybníku nebo si zatančím na řezavých uhlících. To také nějak k zimě patří, ačkoliv o tom skoro nikdo neví.
Když mi bylo asi sedm let, šel jsem v zimě bos, hledat otce do hospody. Od té doby vím, že chůze na boso ve sněhu se dá docela dobře přežít.
Zima na přání bude v podstatě stejná jako letní Prázdniny na přání, jenom se bude hodně brzy stmívat. Proto se těším na pohanský zimní slunovrat, kdy se zima zlomí.
Vánoce strávím doma se čtyřmi dětmi, ale jinak budu na cestě stále a vánoční svátky ve všech podobách a z různých míst do vysílání Radiožurnálu propašuji.
Čekám na vaše tipy, ať už jsou jakkoliv ujeté, na první pohled málo zajímavé nebo třeba příliš okrajové. Však ono se to poddá…
Tentokrát si beru na cestu brusle, lyže a teplou čepici. Sáně nebo padák si snad půjčím. Takže se uvidíme na svahu, ve stopě nebo v hospodě pod kopcem.