9. den. Ostrov v moři a hlasy z Milešovky

14. prosinec 2013

V mlze se ozývá klapání hůlek, pak vyběhne psík v modrém oblečku a za ním se vynoří muž s batohem. Po týdnu služby na observatoři se vrací dolů Josef Křehnáč. „Když jsem začínal, tak jsem se toho bál, ale ono to utíká.“ Na jedné z nejstarších kamenných observatoří v Česku postavené ještě za císaře pána v roce 1905 slouží dnes vždy dva meteorologové, jeden v noci, druhý ve dne. Po týdnu je vystřídají kolegové.

Na stanici je okrouhlá věž, kam mohou vyjít turisté. Na kopci stojí i fungující obecní restaurace. „Ono je nahoře docela živo,“ říká meteorolog, nadhodí si batoh a klesá do údolí.

Cesta na vrchol trvá pomalou chůzí necelou hodinu a ve dvou třetinách se mlha začíná rozptylovat. Kráčí za mnou Petr Benda z Teplic, který mě na Milešovku pozval, takže má dnešní výlet na svědomí. Je to teplický rodák, znalec místního kraje a i tady zná kdekoho.

Přes lesní cestu přeběhne stádo prasat, náhle jsme z mlhy venku a pod námi se rozprostře „oblačné moře“. Zvoníme na observatoř a dveře přichází otevřít čtyřicátník v sandálech Miloš Matúšek.

Čtěte také

Meteorolog nás vede do pracovny, vaří čaj a za chvíli hodí klíče oknem lidem z Horské služby. Právě přišli namontovat anténu, aby měli pokrytí signálem pro vysílačky po celé délce Krušných hor. Zvoní telefon, Matúšek odpovídá, opravdu je tu frmol.

„Nejsem tu za trest, vyhrál jsem výběrové řízení,“ směje se meteorolog, který je jako všichni kolegové ze stanice zaměstnancem Akademie věd. „Ani jsem si žádnou knížku na tento týden nepřinesl, práce je tu dost.“

Vánoce na observatoři

Miloš Matúšek tu na Vánoce nebude, bere si dovolenou až do konce roku. Za to Josef Křehnáč tu stráví Štědrý večer i další den.

„Ono nás tady bude asi šest sedm. Obsluha z hospody, lidé z Lesů ČR, takže tady probereme všechny ty závažné věci,“ vybavuji si ještě smích meteorologa, kterého jsem potkal na sestupu.

Do údolí ale není vidět. Milešovka se topí v oblacích jako ostrov na moři. I ostatní vrcholy působí jako ostrovy a krušné hory v dálce vypadají jak vysoké mořské útes. Viditelnost je přes 80 kilometrů, takže dalekohledem je dobře vidět i Ještěd a Sněžka. Prostě nádhera.

Restaurace na vrcholu je obecní a je otevřená. Bufet tu také byl, ale zřejmě to podle stop a různých pozůstatků, nějak ztroskotalo. Potkávám za dvě hodiny asi pět turistů. Vzhledem k tomu, že dole je mlha, tak to nikdo ani nezkouší.

Ale je to škoda. Nahoře je ideální počasí a v podstatě bezvětří. A to je Milešovka místo, kde posle statistik nefouká vítr jenom osm dnů v roce. A taky je tu nejvíc bouřek. Těch radostí jsme byli ušetření. Tak zase někdy jindy.

Víno v Brdech

Za jiného počasí jsou z Milešovky vidět Litoměřice a možná dalekohledem i nějaké vinice. A to je můj další cíl Expozice českého vinařství v litoměřickém Hradě.

Ve velmi moderním „muzeu“ se dozvídám, že vinnou révu pěstují i vinaři v Otmíči u Berouna, tedy na úpatí Brd. Slyším to poprvé a dívám se na mapě na další lokality v širším okolí, kde se pěstuje víno.

Expozici tvoří interaktivní výstava o historii pěstování, ovšem každý se stejně těší do sklepa a do místnosti, která ke koštování slouží. Celkově je expozice obdobou Salónu vín v moravských Valdicích.

Tady se koštuje

„Degustace tu děláme každý měsíc,“ říká ředitelka Centra turistického ruchu Anna Matulová. Provádí je sami vinaři, kterým Hrad poskytuje prostor a servis. A také prodává jejich víno.

Celé rekonstrukce i s kongresovým sálem a dalším zázemím 160 milionů korun. O českém vinařství se tu toho dá dozvědět mnoho. Ovšem především se sklenkou v ruce. Já jsem tu byl tentokrát na sucho a tak nezbývá, než si to někdy zopakovat.

Mimochodem prohlídka zahrnuje i VIP salonek, který je ovšem zajímavý hlavně tím, že jeho součástí je gotická kaple.

„Prokazatelně byl v Litoměřicích třikrát Karel IV.,“ vysvětluje ředitelka Matulová. Tady tedy panovník klečel a modlil se. Možná i za tehdejší úrodu vína.

autor: lsm
Spustit audio