Časová znamení – 5. díl, Severní Amerika

Začneme ve Spojených Státech amerických. Tady se časový signál nějak neujal. Stovky soukromých rádií se spokojí jen s prostým slovním hlášením času a ty veřejnoprávní někdy ani to ne. Například rádio Minessota začíná každou hodinu jen touto znělkou.

V Kanadě zase na jedné kulturní stanici pro jistotu ani čas neřeknou. 

Na prvním programu Rádia Kanada se sice řekne, že je 15 hodin, ale časové znamení opět chybí. 

A pak přijedete na Kubu, pustíte si rádio třeba o půlnoci, ale po signálu zase ani veta. 

Jenomže stačí trochu přeladit a naše sběratelské srdíčko zajásá. 

Ano, bylo přesně 18 hodin. To už je konečně něco pro nás. A tak ladíme dál a. je tu další stanice, Rádio Progresso, které vysílá přímo z Havany. To má signál velmi jednoduchý. 

Obyčejný elektronický gong oznámil 19 hodinu a nám už zbývá jediná kubánská rozhlasová stanice, zato opravdová lahůdka. 

Tak toto je vážení, řekl bych permanentní časové znamení. Hlasatelé čtou zprávy, informace o počasí a pod nimi to neustále pípá. Co sekunda, to jeden signál. 

A pak se přiblíží celá minuta, hlasatel řekne název stanice a je tu hlavní signál správného času. 

to bylo zrovna 10 hodin a 31 minuta. Na tom je zajímavé, že se hlásí každá celá minuta. I kdyby hlasatelka měla násilím přerušit čtení zprávy. 

A pak je také zajímavé si všimnout, že minuty, končící pětkou, nebo nulou se oznamují poněkud delším pípnutím. 

Zkrátka Kubánci ani nemusejí mít hodinky.