Na návštěvě u Plečnika
Když si vybavíme Slovinsko, nemůžeme pominout osobnost Josipa Plečnika, architekta, který v době prezidenta Masaryka stavitelsky propojil Slovinsko s Československem. Plečnik byl sice nábožensky založený člověk a asketa, ale jako přemýšlivý a řemeslně zdatný odborník si svůj dům v Lublani dokázal hodně zpříjemnit.
Pojďme se podívat do sídla Josipa Plečnika, které se skládá hned z několika domů. Ty slovinský architekt spolu se svou rodinou postupně přikupoval a částečně také pronajímal.
Tehdy tu bylo původně velmi klidné místo, předměstí. Dnes už se však nacházíme na okraji centra Lublani, a tak můžeme vidět kolem sebe školy, školky a moderní zástavbu. Plečnikovo muzeum je i přesto oázou klidu.
„Některé elementy obydlí pocházejí z různých staveb, které Josip Plečnik realizoval. Okna jsou například zbytky ze stavby slavné univerzitní knihovny v Lublani,“ vysvětluje průvodkyně.
Stoličku se stolkem měl Plečnik u kamen
Přímo u vchodu domu si můžeme všimnout pozůstatků římské vykopávky, které pocházejí z dob, kdy tu stávalo římské město, předchůdce dnešní Lublaně. Právě tyto kusy potrubí a patky sloupů a jejich motivy použil Josip Plečnik jako inspiraci pro svou další práci. I tady hledal inspiraci pro svá unikátní díla, která dnes do Lublaně a Prahy přijíždějí obdivovat tisíce milovníků architektury.
Za chvíli se dostáváme do nejstarší části domu, v níž se nacházela kuchyně. Tady Josip Plečnik posedával vedle kamen na své oblíbené stoličce.
Byla přizpůsobená jeho potřebám – stála blízko kamen a z druhé strany měla skládací stolek, který se dal lehce zvednout. Když na umělce přišla inspirace, mohl hned kreslit a zaznamenávat si své nápady. Židle byla otevírací s tím, že uvnitř byl ukládací prostor. V něm měl Plečnik zřejmě papíry, možná barvy nebo štětce.
Luxus nečekejte
Přecházíme do místností, které Josip Plečnik vytvořil jen pro svou osobní potřebu – do jeho pracovny a ložnice v jednom. Tvořila je kruhová místnost s výhledem do zahrady.
Neočekávejme však drahé luxusní vybavení. Josip Plečnik byl velice asketický a jedinou jeho velkou neřestí bylo kouření. Na jeho stole také můžeme vidět cigarety, ale i jiné osobní věci – pera, kružítka, tužky.
Josip Plečnik také rád čítával. Nad svou hlavu si proto umístil stahovací lampičku, aby mohl kdykoliv sáhnout pro knihu a začít si číst třeba i v noci. A co tehdy četl? Velké dějiny umění v němčině, knihy v italštině a dalších jazycích, kterými vládl. Našli bychom i knihy v češtině – Svatováclavský sborník a román Kámen a bolest od Karla Schulze.
Když se podíváme na stěny, vidíme na nich zavěšené obrázky, ale také třeba osobní dar rakouského architekta Otto Wagnera nebo fotografie od Alice Masarykové.
