V polském mléčném baru se zastavil čas

Mléčné bary už z českých měst zmizely. Zůstaly jen vzpomínkou na komunistické časy. To v sousedním Polsku se jim daří docela dobře. Takzvané „mlíčňáky“ jsou kvůli cenám oblíbené hlavně mezi studenty a důchodci. Polský stát navíc vybrané mléčné bary dotuje, proto mohou sloužit také jako jídelny pro ty nejchudší. V poslední době přitahují i zahraniční turisty.

V mléčném baru v centru Varšavy si právě tři pánové objednávají polední menu. Vybrali si oblíbenou sekanou s červenou řepou. I díky nim dodnes přežívá polská kuchyně za lidovou cenu.

„Mléčné bary tvořily systém levných jídelen. Stát si přál, aby se lidé nezdržovali vařením doma a mohli se rychle najíst za málo peněz na ulici,“ říká majitel mléčného baru Piotr Obremski.

„Dříve se prodávalo hodně snídaní, mléčný bar totiž býval otevřen už od šesti ráno. Dnes otevíráme až v devět. Nejvíce jídel prodáme během oběda,“ dodává pan Piotr, jehož „mlíčňák“ vznikl po válce.

Cena a kvalita, to jsou lákadla mléčných barů

Mléčných barů byly kdysi po celém Polsku tisíce. Po pádu komunismu většina z nich zanikla a dnes funguje zhruba sto padesát jídelen. Konkurují především cenou.

Mléčný bar dýchá atmosférou let dávno minulých

„Hlavní jídlo plus polévka stojí méně než dvacet zlotých, to je v přepočtu zhruba sto korun. Ale můžete si koupit třeba jen plněné pirohy, to vás vyjde na čtyřicet korun,“ argumentuje pan Piotr.

U vedlejšího stolu zrovna poobědval pan Cezary. Do mléčného baru chodí pravidelně.

„Chodím sem na jedno konkrétní jídlo. Na hovězí jazyk v křenové omáčce se smaženou červenou řepou. Vím, že ho tady mají každý den. Je levný a velmi chutný,“ říká mi spokojený zákazník.

Vítězí u něj „mlíčňák“ hlavně kvůli ceně? „Cena je sice důležitá, mléčný bar však především nabízí i domácí kuchyni. Mám pocit, jako bych jedl u sebe doma,“ svěřuje se.

Mléčné výrobky i hotová jídla

V kuchyni vládne paní Bogumila. Ovládá hned několik sporáků najednou. Když je větší nápor klientů, pomůže jí také majitel baru.

„Dnes jsem navařila rajskou a zeleninovou polévku. Potom mám bigos a připravené plněné taštičky s jablkem a tvarohem,“ říká kuchařka.

Majitel ji doplňuje: „Výběr je opravdu široký. Většinou jde o hotovky, které se dají rychle připravit. Kdysi to byly jen mléčné výrobky, ale v 80. letech se začalo používat i maso,“ vzpomíná pan Piotr.

„Chodí k nám hodně mladých lidí, studentů, kteří šetří každý zlotý. Dají si tři palačinky a jsou najedeni,“ připomíná kuchařka.

Jako před 50 lety

V polských mléčných barech se doslova zastavil čas. Vybavení z dob komunismu přežilo dodnes. Umakartové stoly, hliníkové příbory, umělé květiny a stará železná pokladna.

Mléčný bar nabízí i hotová jídla

„Neměl jsem na nové věci peníze, protože většinu utratím za nájem. A chtěl jsem, aby tady zůstala i určitá nostalgie. Proto můj mléčný bar vypadá jako před třiceti lety,“ hájí se pan Piotr.

A proč leží na stolech i 50 let staré noviny a časopisy? „Aby si lidé mohli zavzpomínat na staré časy. Důchodci si k jídlu přečtou článek z 50. let a hned se cítí o půl století mladší,“ uzavírá Piotr Obremski, majitel jednoho z mála varšavských mléčných barů.

Mléčné bary dosud úplně nezmizely ani z Česka. Alespoň to v rozhovoru s Vladimírem Krocem tvrdí vydavatel průvodce po tuzemských restauracích Pavel Maurer. V čem podle něj tkví kouzlo mléčných barů? A proč je rád, že alespoň některé z nich přežily dodnes?

autor: pev
Spustit audio