Osud žiraf v rukou, které se jich často ani nedotknou
Narodili se v Africe, ale nikdy neviděli divoká zvířata. To platí pro velkou část obyvatel černého kontinentu. Sloni, lvi nebo žirafy dnes žijí především v národních parcích. Jejich návštěva je drahá, pro většinu Afričanů zcela nedostupná. Právě na nich však do značné míry závisí, jestli se nesmírné přírodní bohatství podaří uchovat i do budoucna.
Jedním z mála míst, kde se mohou děti i z těch nejchudších rodin seznámit s životem divokých zvířat, je Žirafí středisko v Nairobi. Učitelka stojí před třídou a vysvětluje, že z devíti druhů žiraf žijí v Keni tři a že tady v chovné stanici mají žirafu Baringo, ve světě známou spíš jako žirafu Rothschildovu.
Žáci po ní opakují celé věty, jak jsou zvyklí ze školy. Všichni se už těší na setkání s dlouhokrkými velikány.
Byť jsou všichni rodilí Keňané, žirafu ani jiná divoká zvířata nikdy neviděli. Narodili se a vyrostli v jednom z mnoha slumů, které obklopují hlavní město Nairobi. Jejich rodiny mají jiné starosti než svým dětem platit návštěvu zoologické zahrady.
„Je to poprvé, co děti vůbec opustily město. Dosud znaly jen život ve slumu,“ říká mi učitelka.
Národní park Nairobi se rozkládá na okraji keňské metropole. Je to jediný národní park na světě, který leží v katastru hlavního města. Žirafí chovná stanice tak plní nejen svoji hlavní funkci, tedy chov ohrožených zvířat, ale i funkci výchovnou.
Plaché žirafy rozhodně nejsou
Emmanuel pracuje ve vzdělávacím centru. Věří, že blízké setkání s přírodou změní pohled dětí na svět, ve kterém žijí.
„Když se vrátí domů, budou přemýšlet o svém životním prostředí. Třeba je budou chtít změnit. Mladá generace si musí vytvořit pozitivní vztah k přírodě, jinak v budoucnu naše přírodní bohatství ztratíme,“ soudí.
Zatímco mi Emmanuel vysvětluje filozofii chovné stanice, děti si zkoušejí krmení žiraf. V zástupu obejdou plošinu v sousedství výběhu. Stojí asi dva metry nad zemí a návštěvníkovi nabízí jedinečnou možnost stát tváří v tvář nejvyššímu savci.
Žirafy natahují krky a vyplazují jazyky dlouhé jako předloktí. Žadoní o granule. Školáci už odešli, je řada na mně.
„Krmíme je vlastně granulemi pro koně. Pro žirafy je to laskomina, mají na ni chuť a přijdou na dosah ruky,“ vysvětluje Emmanuel a podává mi plný kbelík granulí. Beru jednu do ruky a pokládám ji na vyplazený žirafí jazyk.
„Plaché nejsou, naopak. Když jim hned nedáš granuli, budou do tebe strkat hlavou. Jsou zvyklé vynutit si pozornost,“ upozorňuje Emmanuel.
Budoucnost žiraf závisí na lidech
Žirafí centrum není jen místem, kde se mohou lidé zblízka seznámit s těmito neobyčejnými tvory. Především tady odchovávají žirafí mláďata a pouštějí je do přírody. Za 30 roků se jim podařilo ohroženou populaci žirafy Rothschildovy skoro ztrojnásobit. Ze 130 v roce 1979 na dnešní tři stovky.
„Žirafa Rothschildova patří mezi ohrožený poddruh. Počty divoce žijících zvířat se snižují. Jejich životní prostor se zmenšuje a lidé je často i zabíjejí. Ne kvůli masu, ale protože jim třeba zničí úrodu. Pokud se nezmění vztah lidí k těmto nádherným zvířatům, můžeme je ztratit nadobro,“ varuje Emmanuel.
I proto se v chovné stanici, která je zároveň vzdělávacím střediskem, snaží přivítat co nejvíce školáků. Právě na nich totiž bude v Keni záviset osud nejen žirafy Rothschildovy.
