O socialismu s láskou, ale bez nostalgie
Východní polovina Německa svého času proslula takzvanou ostalgií, tedy až nekriticky růžovými vzpomínkami na komunistický režim. My Češi zase můžeme už řadu pátečních večerů sledovat televizní seriál, který o této době vypráví. Na Slovensku se zase ujaly knihy, které popisují život za minulého režimu z pohledu obyčejného člověka.
Jsou něčím mezi slovníkem a vzpomínkami. Mladí čtenáři se poučí a ti starší pobaví. Prostě O socialismu s láskou. Autor úspěšné knižní série, žádný spisovatel, ale bývalý bigbíťák, teď vydal svoji první knihu taky v češtině.
Rodinný domek v Devínské Nové Vsi na předměstí Bratislavy vypadá jako každý jiný. Kromě vnitřní zahrádky. Takovouhle sbírku asi nikdo nemá. „Sbírku jsem založil v době, kdy skončil komunismus. Měl jsem pocit, že jde o dobu, kterou je třeba určitým způsobem zakonzervovat. Nyní jde o jakési muzeum minulého režimu,“ přibližuje Juraj Šebo.
Sbírka plechových cedulí všeho druhu i stáří, krabice od kubánských doutníků, staré radiopřijímače nebo autobusová zastávka na znamení přibitá na zahradní lampu. Juraj Šebo si doma udělal tak trochu vlastní svět. Odmítá však, že by si minulá desetiletí maloval zbytečně na růžovo.
„Nenávidím nostalgii, o ni tedy v žádném případě nejde. Na minulou dobu se dívám s nadhledem a s humorem. Plakat za něčím, co bylo, nemám v povaze,“ svěřuje se.
Vzpomínkové knihy čtou i ti, kteří socialismus nezažili
Malý podkrovní kamrlík ukrývá další poklady, hlavně sbírku cívkových magnetofonů. Ty byly kdysi neocenitelné při převádění gramofonových desek na záznamovou pásku.
Juraj Šebo sám působil v několika kapelách. Možná i kvůli hudbě začal svoji knižní řadu právě popisem 60. let. Kniha Zlatá 60. léta se stala bestsellerem.
„Často je to zajímavé i pro lidi, kteří si minulý režim vůbec nepamatují,“ přibližuje vedoucí bratislavské pobočky knihkupectví Artforum Veronika Mišková. Vysvětluje, že knihy popisující obyčejný život za socialismu na Slovensku chybí a Juraj Šebo vlastně zaplnil mezeru na trhu.
„Beletristické vzpomínky současníka na minulou dobu tu zatím neexistovaly. Možná právě to je důvod, proč se knížka pana Šeba tak dobře prodává,“ doplňuje.
Retrostyl zatím na Slovensku nefrčí
Ke „zlatým šedesátým“ přibyla ještě knižní pokračování o „budovatelských padesátých“, „normálních sedmdesátých“, „reálných osmdesátých“ a „svobodných devadesátých“.
„70. léta jsem nazval ‚normálními‘. I tehdy se žilo, lidé se rodili, chodili do obchodů a nakupovali. 80. léta pro mě byla ‚reálná‘. Tehdy už jsme cítili, že se něco bude dít,“ vysvětluje autor úspěšných knih.
Na rozdíl od Česka se na Slovensku netočí ani filmy ani seriály, které by mapovaly obyčejný život za socialismu. Neobnovují se tuzexy ani mléčné bary, nefrčí socialistický design. Je to snad i proto, že spousta staveb na Slovensku socialismus stále až příliš reálně připomíná.
Trendy se možná změní. Například jeden hotel ve Vysokých Tatrách loni pořádal silvestrovskou noc ve stylu ČSSR včetně dobové gastronomie pod heslem majonéza nade vše. Do skutečné retrománie má však Slovensko ještě daleko.
