Ani v Indii si kráva nemůže být životem jistá
Kráva je v převážně hinduistické Indii tvor posvátný a podle toho se k ní místní lidé také chovají. Na silnici má jistotu, že se jí projíždějící auta způsobně vyhnou. V blízkosti lidských obydlí zase můžete spatřit scénku, při které kráva dostane jídlo na talíř a večeří spolu s rodinou. Zkrátka pokud by se člověk měl stát po převtělení v dalším životě krávou, tak ideálně v Indii. Ovšem ani tam nevede tohle zvíře život zcela bezstarostný. Ukazuje se to při procházce po masném trhu v jihoindickém státě Tamilnádu.
Indický řezník tahá z klece jednu slípku za druhou. Následuje naturalistický výjev, ze kterého by leckterý ochránce zvířat asi omdlel. Vegetariáni by tady pro své přesvědčení nejíst maso snadno posbírali slušnou řádku argumentů.
Tohle místo má hodně daleko do nablýskaného řeznictví, kde ani nerozlišíme, jestli si zrovna kupujeme kus mrtvého zvířete, nebo třeba rohlík. Svým způsobem jde o návrat ke kořenům, do doby méně pokrytecké.
„Je to normální, dříve to tak bývalo i u nás. Zdejší kuřata jsou určitě zdravější než ta, která jíme my,“ medituje mezi stánky Češka Michaela. To už je dílo dokonáno a bezhlavá drůbež visí vystavená na kovových hácích, aby lákala kolemjdoucí k nákupu.
Pro cizince jde o silný zážitek, místní jsou zvyklí
„Je zajímavé vidět zdejší masný trh,. Všude kolem jsou mrtvá zvířata, pro našince jde o děsivé hygienické podmínky. Je to opravdu velký rozdíl oproti tomu, jak vypadají řeznictví u nás v Německu,“ reaguje na silný zážitek Němec Johann.
„Kupovat si tu rozhodně nic nebudu, ostatně ani nemám na čem si maso připravit. Normálně by to člověka asi odradilo i od pokušení dát si tady maso v restauraci, ale až mi večer nabídnou kuřecí biryani, tak si ho stejně dám,“ směje se.
Pro místní je procházka mezi krvavými špalky rutinou, jak dokazuje třeba indický zákazník Kanu. „Kupuju jeden a půl kila, tak se podívejte, jak mi maso připravují,“ ukazuje. „Nejdřív kuřata podříznou, potom oškubou a odstraní kůži.“
„Nakupuju maso zásadně tady, je to největší trh v celé oblasti. Pro běžné lidi je maso dost drahé. Jíme ho spíš výjimečně, většinou jednou týdně. Naše rodina v sobotu, kdy chodíme do chrámu. V jiných rodinách zase mají maso v pondělí nebo třeba v úterý – záleží na tom, jaká božstva uctívají. Já jsem hinduista, takže jím drůbež, ryby nebo skopové. Ale někteří lidé tu jedí i hovězí,“ doplňuje.
Muslimského řezníka mrtvé krávy netrápí
A skutečně. Stačí zajít za roh a ocitám se v hovězí sekci zdejšího trhu. Je tady jasně patrné, že ani posvátná kráva tu nemá své jisté.
Místo kuřat visí na hácích mohutné hovězí kýty, které obchodníci porcují obřími sekyrami, mačetami a dobře broušenými noži. Hinduisty byste v téhle části trhu pochopitelně hledali marně, ti se jí vyhýbají obloukem.
„Tohle všechno jsou muslimové – prodejci i zákazníci. Máme tak čtyřicet až padesát zákazníků denně, ale hinduisti mezi nimi přirozeně nejsou. Tak kolik si toho vezmete? Podívejte, mám výborná jatýrka,“ láká mě k ochutnávce svého hovězího muslimský řezník Rashid.
To, že se živí prodejem masa z posvátných zvířat, ho trápí pramálo. Celkem v klidu si vede svůj podnik skrytý zrakům hinduistů. On sám by zase pro změnu nikdy nešel nakupovat o kus dál, odkud si křesťané a hinduisti odnášejí maso vepřové.
Zvětšit mapu: ani v jihoindickém státu Tamilnádu si kráva nemůže být ničím jistá
