Politickou satirou proti barmské juntě
Vtipkovat na účet režimu se mnohde nevyplácí. Nakonec platilo to před lety i u nás. V Barmě to platí stále. Na vlastní kůži se o tom přesvědčila trojice komiků, kteří si říkají Bratři s knírem.
Situace v Barmě se však mění. Minulý týden se tam odehrály doplňovací volby. Vyhrála je světoznámá bojovnice za lidská práva Aung San Su Ťij, která teď zasedne v tamním parlamentu. Lidé v Barmě tak začínají věřit, že ani politické vtipy nebudou v zemi důvodem pro trest.
Drobný šedesátník klečí nad stařičkým mikrofonem. Malý reproduktor chraplavě přenáší jeho hlas. Lu Maw je jedním z trojice komiků, kteří si říkají Moustache Brothers, tedy Bratři s knírem.
Přímo ve svém domě předvádějí každý večer přestavení, které je směsicí politické satiry a tradičního tance i průvodcem po dějinách Barmy. Chvíli se tančí, chvíli recituje, chvíli je prostor pro politickou satiru. Vtipy jsou břitké a nemilosrdné, generály vládnoucí vojenské junty nešetří a prezidenta se nebojí nazvat Ali Babou.
Vtip na adresu generálů je přivedl na nucené práce
Odvaha jim zůstala, jen publikum se změnilo. Už pár let totiž hrají jen pro cizince.
„Naše představení není pouze zábava. Jde hlavně o informace. Mnozí turisté a cizinci, kteří přijedou do Barmy, vidí jen vnější pozlátko, drahá auta a hotely. Nevědí o politických vězních, o lidech, kteří strádají. I o tom je naše představení. Prostřednictvím turistů pak naše zpráva o Barmě putuje do celého světa,“ říká Lu Maw.
Bratři by možná raději hráli pro místní lidi, to však není možné. Vše zavinil vtip na adresu generálů pronesený před šestnácti lety. Tehdy na soukromém představení na zahradě paní Su Ťij nazvali vládnoucí generály zloději.
Trest na sebe nenechal dlouho čekat. Dva ze tří bratří, Par Par Lay a Lu Zaw, byli zatčeni a odsouzeni k sedmi letům nucených prací. Ani poté, co si trest odpykali, nesmějí dál vystupovat pro svoje původní publikum, tedy pro místní lidi.
Bratry s knírem zachránili turisté
Protože i v Barmě platí „sejde z očí, sejde z mysli“, lidé na bratry s kníry zapomněli. A pokud nezapomněli, udělat pro ně mnoho nemohou.
„Pokud vím, místní lidé o této herecké skupině už moc nevědí. Jednu dobu jsem pracoval jako turistický průvodce a párkrát jsem k nim vedl cizince,“ říká Duwa.
Právě turisté byli těmi, kdo rodinu komediantů a disidentů v jednom zachránili. Zmínka o nich se objevila v renomovaném průvodci pro nezávislé cestovatele a cizinci začali přicházet k nim domů. Tajná policie to tolerovala a toleruje a Bratři s knírem hrají každý večer.
Pokud tedy přijdou víc než tři lidé. Dnes je nás šest. A protože svět je malý, polovina publika jsou Češi. Petr a Katka cestují po Asii už hezkých pár měsíců.
Zpráva o životě v Barmě
„Je dobře, že něco podobného dělají a že se na ně lidé chodí dívat. Turisté jsou tu v Barmě vítáni, ale podle mě řada z nich místní politickou situaci nevidí tak jasně, jak by měli,“ soudí Katka.
„Místní lidé nemají mnoho způsobů, jak říct světu, co se tu děje,“ říká Petr a potvrzuje tak slova herce a jednoho z trojice Bratrů s knírem Lu Mawa. Rtuťovitého mužíčka s živýma očima a velkým knírem. Muže, který spolu se svými bratry na vlastní kůži pocítil, jak tvrdý může být v Barmě trest za politický vtip.
Představení jeho herecké skupiny opravdu není jen zábava. Je to zpráva o životě v zemi, odkud zatím mnoho informací nepřicházelo.
„Politická satira se v Barmě vždy trestala velice tvrdě,“ shrnuje autor reportáže Jaromír Marek. To, že Bratři s knírem vystupují dál, je podle něj důkazem o jejich neobyčejném osobním hrdinství. Jak je to vlastně s barmským smyslem pro humor? Neztrácí se někdy „v překladu“? Také na to se reportéra Jaromíra Marka zeptal moderátor Vladimír Kroc.
